Alena Zárybnická: Dědeček byl řezníkem ze Sezemic

23. prosinec 2017

Několik let každou neděli po deváté hodině vysílá Český rozhlas Pardubice pořad Zálety. Do něj si Alena Zárybnická zve zajímavé hosty především z východních Čech. Dnes to ale bude všechno trochu naopak.

Aleně Zárybnické bude pokládat otázky Lada Klokočníková.

Už jsi počítala, kolik osobností v Záletech bylo?
„Musela jsem počítat, protože máme ve výhledu na rok 2018 možnost napsat knížku Záletů a já jsem z těch 133 hostů vybrat deset až patnáct lidí. Příprava té knížky mě dovedla k tomu, že jsem musela napsat kompletní seznam všech hostů a došla jsem k té neuvěřitelné číslovce 133.“

Ty ráda cestuješ, lyžuješ, předpokládám, že hlavně ve Špindlerově Mlýně.
„Přesně tak. Je to místo, kde nějaký pátek žiju. Jsem čistokrevný Pražák křtěný Vltavou, ale posunula jsem se k prameni Labe. To okolí mám ráda, dobrá volba to byla, nelituju.“

Jak u vás vypadají Vánoce?
„Je to poslední den, kdy ty hory ještě nejsou plné, to bude až 25. prosince. My se snažíme najít čas na to, abychom dopoledne vyrazili na kopec, protože pak ty kopce budou plnější lidí a my ten Štědrý den můžeme trávit na horách.“

Zima je tedy tvoje nejoblíbenější roční období?
„Miluju období, kdy teploty jsou nižší, a když se podaří pěkný nástup zimy, jako to bylo letos, kdy první vločky se snášely od poloviny října a od listopadu ležel na horách sníh, tak takový nástup zimy je ten, který mám nejradši.“

Alena Zárybnická s Ladou Klokočníkovou při natáčení Záletů

Neunavují tě už otázky týkající se bílých Vánoc, protože před svátky to bývá častý dotaz.
„Tahle otázka se objevuje pravidelně, stejně jako když se blíží Velikonoce, nebo začátek roku. Jsou významná data v kalendáři, kdy nás počasí zajímá víc, protože k té atmosféře to patří. Máme to tak v hlavě uložené. Lada maloval bílé Vánoce, ale jak jinak ji měl namalovat? Jak by se potom lišila od podzimu? Ne všechny zimy byly sněhové i v době pana Lady. Tak to prostě chodí, příroda si dělá své.“

Vraťme se do dětství. Vánoce jsou pro mě neopakovatelná atmosféra, strojení stromečku u babičky a u dědy a ta se v pozdějším věku už nevrátí. Jak to bylo u Tebe?
„Jsou to vzpomínky, které nic dalšího nepřemaže. Jak stárnu, tak si pamatuju líp, co bylo dávno než to, co bylo včera. Ale tím procesem procházíme všichni. Pro mě bylo zásadní to, že rodiče dlouho drželi tradici toho, že dárky nosí Ježíšek a nosil i stromeček. S postupujícím věkem mi bylo divné, že na Štědrý den odpoledne musíme jít na procházku, bez ohledu na počasí. A ještě jeden moment si pamatuju jako by to bylo včera. Já zkoumala, jak ten Ježíšek zacinká, jak to dokáže. Jednou jsem viděla na střeše domu naproti nám odraz jiskry a v ten moment tatínek pod stolem zazvonil na hmoždíř a mně se to dalo do souvislostí. Dlouho potom jsem neměla pochybnosti o tom, že je Ježíšek. Samozřejmě dnes vím, že to byla jiskra od namrzlých trolejí, když projel trolejbus.“

Jaký dárek jsi dostala, na který ráda vzpomínáš?
„Lyže. Vzpomínám si, že jedny Vánoce byly na lyže opravdu štědré a vidím to i na fotografii, kterou mám. Stojím tam a v ruce držím běžky, v druhé sjezdovky a všechny ostatní dárky mě absolutně nezajímaly, protože v tu chvíli se mi splnilo to, co jsem si přála.“

Zastavme se u Tvých životních radostí, meteorologie je Tvoje velká láska a to nemá v krvi každý.
„Je to láska největší, která mě provází životem. Když jsem si dělala pilotní průkaz a začala létat na větroních, tak mě z meteorologie zkoušel pan doktor Jacek Kerum a bylo to poutavé. Ale asi jsem teda nevěděla moc a tak mi půjčil knížku, kterou bych si měla nastudovat a tím jsem se do toho oboru začetla a zamilovala a stala se mi profesí na celý život.“

Na jak dlouho dopředu se může ta předpověď stát stoprocentní?
„Nemáme jistotu ani o tom, co bylo, protože může dojít k chybě měření na meteorologických stanicích. Stoprocentní je to, co se děje právě teď. Když se spolehnu na numerické modely, tak ty mají hranici, kdy něco rozumného vypočítají, tak zhruba deset dnů. Ale to je maximum.“

Spustit audio