Bratia Slováci, vy jste mi dali!

Většina z nás má svou dovolenou za sebou, nicméně, popřejme těm, které jejich dovolená ještě čeká, ať si ji krásně užijí i za nás, a vy ostatní pojďte společně se mnou zavzpomínat na jeden můj prázdninový den, který jsem prožila... s koprovou omáčkou!

O dovolené jsem ráda, když mi pan Fuchs schválí, co chci vařit druhý den, což byla páteční koprovka. Knedlík koupím, maso mám uvařené, takže uvařím akorát vajíčka a koprovku, řekla jsem si spokojeně a nadechla se „své“ spokojené dovolené, která se stala, se schváleným jídelníčkem, ještě spokojenější!

V naší samoobsluze jsem zamířila k regálu s koprem, a když jsem po něm natáhla ruku, všimla jsem si, že vedle je kopr, který neznám. Byl také ve sladkokyselém nálevu, a protože mám ráda nové věci, vzala jsem ho.

Doma jsem otevřela skleničku a zjistila jsem, že kopr koprem nevoní. Když jsem použila prst na ochutnání a olízla ho, chuť nebyla vábná. Koukla jsem na nálepku na skleničce. Země původu: Slovensko.

Bratia Slováci, vy jste mi tedy při pátku, s tím vaším koprem, radost neudělali!

Od rána je dusno! Blíží se deště a bouřky! To se mám kvůli vám vracet do obchodu pro „svůj“ kopr?!

Po krátkém váhání jsem se rozhodla, že páteční koprovka bude. Hodím do ní ten nevábný kopr, smetanu, cukr, uvařená vejce, a včerejší uvařené maso, které je naštěstí vynikající a prošlo už kontrolou pana Fuchse.

Než začne jíst, řeknu mu, že kopr sice nic moc, ale....

V tu chvíli jsem se do sebe pustila! Co tě to napadlo?! Máš rozum?! V únoru spolu budete čtyřicet let a ty mu chceš říkat, že se ti koprovka NEPOVEDLA, protože jsi koupila kopr, který nevoní ani nechutná jako kopr?! Nic mu říkat nebudeš!

Tak jsem uvařila koprovku, která mi koprem nevoněla, ani jsem v ní kopr necítila, ale byla jsem připravená za ni s panem Fuchsem bojovat do posledních sil.

„Ochutnej ji, jestli nemám něco přidat,“ nabídla jsem mu před obědem lžíci s  koprovkou. Ochutnal a chvíli přemýšlel.

„Je dobrá... možná bych tam dal trochu...“

„Octa,“ pomohla jsem mu a pan Fuchs přikývl.

„Ale jenom trochu.“

Když jsem slyšela od stolu lžíci, kterak cinká o prázdný talíř, zeptala jsem se, jestli nechce přidat. Chtěl.

V sobotu jsme nebyli doma, ale v neděli chtěl k obědu... opět páteční koprovku.

Z této příhody plynou dvě poučení.

Za prvé: Kopr nemusí vonět koprem, a přesto se z něj uvaří dobrá koprovka.

A za druhé: Dámy, nikdy neříkejte chlapovi, že se vám cokoli nepovedlo.

Spustit audio