Češi přicházejí na chuť bublinkám. Vířivku zapnete i z druhého konce světa

8. listopad 2018
Venkovní vířivka a bazén v Dolní Dobrouči

Češi začínají vířivkám přicházet na chuť a pořizují si je na zahrady a terasy. My jsme se v továrně v Dolní Dobrouči podívali, jak se vířivky vyrábějí.

Skořepina je základem každé vířivky a vyrábí se z akrylátu. Ten se v peci nahřeje a potom se přetáhne přes formu a vytvaruje. Skořepina se potom zpevňuje laminátem a pryskyřicemi, protože musí vydržet velké rozdíly teplot. Nanáší se několik vrstev. Je to nejdražší položka.

„Akrylát je šikovný plast, protože se dá dobře tvarovat.  A je neporézní, takže se jednoduše čistí,“ doplňuje ředitelka Kateřina Kadlecová, která nás provozem provádí.

Mozkem vířivky je rozvaděč

Pod úhlednou dřevěnou schránkou jsou desítky hadiček, spojovacího materiálu a hlavně rozvaděč. To je mozek celé vířivky, který zajišťuje správnou teplotu a proudění vody a vzduchu.

„Vířivku můžete mít pod kontrolou i na druhém konci světa nebo v práci. Díky aplikaci v telefonu si vířivku připravíte na večer. Je to jednoduché, aby to každý pochopil, stačí zmáčknout jedno tlačítko,“ říká Kateřina Kadlecová.  

Každá venkovní vířivka potřebuje dobrou tepelnou izolaci

Pocit tepla zajistí dřevo

Důležitá je schránka, do které je skořepina se všemi rozvody uložena. Držíme se tradičního materiálu, tedy dřeva. „Používáme českou dřevinu následně vypálenou, aby vydržela vlhkost. Tepelně upravené dřevo má v sobě totiž zrušenou celulózu, takže vlhkost nenabírá,“ vysvětluje Kadlecová.

Původní továrně je více než sto let

Rodinná továrna v Dolní Dobrouči, kde se vyrábějí vířivky a bazény s protiproudem vyváží své výrobky do dvaceti zemí světa a má více než sedmdesát zaměstnanců. V posledním roce získala dvě prestižní ocenění v Německu a v USA za produktový design.

Továrna v Dolní Dobrouči vznikla na základech původní textilky více než sto let staré. Z původního vybavení zůstal ale jen komín. Nejen kvůli nostalgii, ale hlavně kvůli čápům, kteří tam pravidelně každým rokem přilétají.

Truhlárna a původní komín, na který se každoročně vracejí čápi

„Tuhle fabriku chtěl koupit už děda hned po válce. Ale to mu nevyšlo a bylo to dobře, protože by o ni záhy přišel. Ale dělal tady ředitele a moje babička navrhovala látky na deštníky,“ popisuje historii továrny ředitelka Kateřina Kadlecová a odkazuje na současnost.

„Naše vize, že Češi budou chtít po večerech odpočívat, byla na začátku devadesátých let odvážná, ale potvrdila se. Češi mají o domácí vířivky stále větší zájem, i když je to nemalá investice. Chtějí si po náročném dni kvalitně odpočinout. Je to zdravější varianta, než ležet po večerech u televize.“

Spustit audio

Související