Divoká Zemská brána

Pod osadou Čihák řeka Divoká Orlice vyhloubila romantické údolí. Řečiště plné balvanů lemují v úseku několika set metrů skály, a tak Zemská brána vždy působila jako vstupní brána do Čech. Přes řeku vede silnice z Bartošovic v Orlických horách do Českých Petrovic. U kamenného mostu, kde je i malé parkoviště, začíná naučná stezka. Po proudu Divoké Orlice, směrem ke Klášterci nad Orlicí, vás zavede na kouzelná místa.

Zemská brána otevřená

K Zemské bráně, tak jak ji známe z většiny fotografií, už přes sto let neodmyslitelně patří kamenný most. Ten původní vybudovali v letech 1900 - 1903 italští a čeští dělníci. V letech 2004 - 2005 se most téměř od základů opravoval a také rozšířil, v roce 2006 se stal Stavbou roku Královéhradeckého kraje v kategorii dopravních a inženýrských staveb.

První kamenný most přes Divokou Orlici postavili čeští a italští dělníci v roce 1903|foto: Tereza Brázdová

U mostu začíná naučná stezka. Má deset zastavení a její délka je přibližně dva a půl kilometru. Poblíž mostu stezka vede skalnatým terénem, ale dál je už pohodlnější. Cesta Zemskou bránou není fyzicky náročná. Kvůli ochraně přírody by ale turisté neměli využívat jinou než vyznačenou turistickou stezku.

Pašerácká lávka

K „atrakcím“ Zemské brány bezesporu patří Pašerácká lávka. Její dnešní podoba pochází z roku 2002. Divokou Orlici v těchto místech kdysi překlenoval starý dřevěný mostek, postavený hlavně kvůli svážení dříví z lesů. Vzhledem k tomu, že Zemská brána kdysi tvořila hranice mezi Pruskem a Rakousko-Uherskem, využívali právě tuto lesní cestu obchodníci. Přes lávku putovalo také pašované zboží, hlavně cukr, cukerín nebo tabák, a tak vznikl také její název.

Pašerácká lávka kdysi skutečně sloužila pašerákům zboží|foto: Tereza Brázdová

Romantický zámeček už jen na fotografiích

Nedaleko Pašerácké lávky, směrem po proudu Divoké Orlice, kdysi stával lovecký zámeček, známý jako Lusthaus. Postavit si ho na začátku 19. století nechal Jan Parisch, majitel žambereckého panství. Empírový zámeček měl podobu přízemní obdélné stavby s vysokou valbovou střechou a také antické sloupy. Později byl letohrádek využívaný jako hájovna. V roce 1936 celý objekt lehl popelem, požár byl údajně založený úmyslně. Jedinou stopou po existenci zámečku je stále rostoucí mohutný tis a také dva menší rybníčky, které kdysi složily k chovu pstruhů.

Válečný bunkr si můžete prohlédnout i uvnitř

Přibližně kilometr od kamenného mostu překonává údolí řeky linie opevnění z let 1936 - 38. V bezprostřední blízkosti Orlice stojí jednopatrový pěchotní srub s označením R-S-54 Na potoku. Jeho hlavní zbraní byl těžký kulomet, umístěný v pancéřové kopuli. Do dnešních dnů se zachovaly pouze železobetonové stěny bunkru, který měl kdysi sloužit asi patnáctičlenné posádce. Pevnost si můžete prohlédnout také uvnitř, vzhledem k nepořádku ale jen na vlastní nebezpečí.

Pěchotní srub R-S-54 Na potoku byl součástí někdejšího československého opevnění|foto: Tereza Brázdová

Ledříček prý bohatým bral a chudým dával

Od vojenského bunkru se po toku Divoké Orlice dostanete k mohutné skále na pravé straně řeky, které se říká Ledříčkova skála. V její horní části je dobře vidět i vstup do malé jeskyně. Tam si prý kdysi svůj lup schovával legendární zbojník Orlických hor, zvaný Ledříček. Tato pověst se ale opírá o skutečnou historickou postavu, zlodějíčka Josefa Lédra, který žil v okraji Klášterce nad Orlicí někdy v 17. století.

Ledříček prý přepadal pocestné a kupce. Podle pověstí dokonce vykradl i zámecké pokladny v okolí. Svoje úlovky údajně schovával také po chalupách, což dalo vzniknout legendě o tom, že bohatým bral a chudým naděloval. Žandáři ale Ledříčka nikdy nedostali, využíval prý kouzelnou bylinu k tomu, aby byl neviditelný. Celý příběh ale končí tragicky, Ledříček se prý zřítil při výstupu ke své jeskynní skrýši. Své poklady ale ještě stihl zakopat. Jeden z nich se nachází právě někde poblíž Ledříčkovy skály.