Filmař Michael Havas strávil kus života na Novém Zélandu, na Krétě se mu klaněli
Otec Slovák, matka Češka, on sám Čech i Novozélanďan. Domluví se hned několika jazyky. Natáčí dokumentární filmy. Jeho velkým tématem jsou Maorové.
„Můj otec byl za druhé světové války u letců, takže jsme po změně režimu museli zmizet. Nakonec jsme se v roce 1951 ocitli na Novém Zélandu. Studoval jsem na univerzitě, dostal jsem stipendium do Švýcarska v roce 1969. Taky jsem chtěl poznat své příbuzné, takže jsem přijel do Prahy a postupně přes veškeré jiné vzdělání jsem chtěl nejvíc dělat film. Šel jsem na FAMU,“ krátce popisuje svůj životní příběh Michael Havas.
Jeho rodiče byli prý anglofilové. „Ani jsme doma moc česky nemluvili. Rodiče asi pochopili, že dítě potřebuje zapadnout do kolektivu. Češtinu jsem objevil až někdy v šestnácti letech. Nový Zéland do člověka vštěpí hluboké, velice demokratické a morální postupy. V poslední době mě to v Česku hodně zkouší.“
Maorové se prosadili
Řeč je o původním polynéském obyvatelstvu Nového Zélandu. „Připluli jako báječní mořeplavci někdy ve 13. století a Nový Zéland osídlili. Vytvořili velice důmyslnou kulturu. Když se tam začali objevovat běloši, vypukly nepokoje. Ještě když jsem chodil do školy, tak nebylo in být Maorem. Maorské promluvy bývaly fyzicky trestané. Loni ale už vláda prohlásila řeku Whanganui za lidskou entitu. Respektuje tak blízkost Maorů k přírodě.“
Michael Havas natočil první film v roce 1975 pod názvem Byl jednou jeden ostrov. „Jel jsem jako naivní člověk na Krétu. Vůbec jsem netušil, že tam jsou vyvražděné vesnice podobně jako Lidice a Ležáky. Neznal jsem vztah mezi Novým Zélandem a Krétou. Když jsem v hospodě řekl, že jsem Novozélanďan, tak od toho okamžiku bylo všechno zadarmo. Dozvěděl jsem se, že lidé z Nového Zélandu přišli a bojovali za svobodu.“
Postupně vznikla trilogie a poslední snímek se jmenuje Za praporem-Od pamětí k odkazu. „Dotočil jsem ho minulý rok. Hledal jsem, jak válečná oběť pomohla Maorům vylepšit pozici v novozélandské společnosti. Proto je tam slovo odkaz.“
Medaile z Kréty
Minulý rok se Havasův film promítal v den výročí události, kdy z nebe na Krétu padli němečtí vojáci. „Tehdy začal první evropský odboj. Kvůli filmu založili dokonce vlastní krétský archiv. Natáčí poslední lidi, kteří si toto pamatují. Dali mi medaili jako poděkování za ochranu krétské historie. Moc si toho vážím.“
Filmař taky spolupracuje s Univerzitou Pardubice. A kdysi spolupracoval i s Janem Švankmajerem. „Znal jsem se s Ester Krumbachovou, která se kamarádila s Evou Švankmajerovou. Jeho filmy byly v té době zakázané. Měli jsme tajné projekce. Pozval jsem svého švýcarského producenta, který produkoval asi pět mých filmů. Jemu se ta tvorba tak líbila, že jsme vytvořili Něco z Alenky, čímž to vlastně začalo.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
