Historii netvoří jen písmenka. Hodně vyčtete i z erbů

24. srpen 2016

Bavil vás ve škole dějepis? Pro někoho zůstává historie koníčkem. Třeba Marcela Danihelková z Přelouče kreslí rodové erby. Zajímají ji osudy někdejších slavných obyvatel města.

„Erb vždy představoval vyznamenání pro daný rod. Tvořit něco takového je velká radost, ale musíte znát alespoň základy heraldiky.“

Umění s pravidly

Danihelková přiznává, že jí při kreslení pomáhá technické vzdělání. „Udělám si vždycky síť. Nakreslím si osu. Musím vytvořit barvy neboli tinktury, říct si, jaká je helma, jaký je klenot a všechny tyto náležitosti musím dát do souvislostí. Pak si vytvořím takzvané fanfrnochy, tedy plášť, obal, který vytváří celkový dojem. Hlídám si to z knih, dokumentů, abych neudělala chybu.“

A co Marcelu Danihelkovou přitahuje na historii? „Vždycky mě zajímalo, kde jsme, kde žijeme, kdo jsme. To bychom měli všichni znát. O toto se ale moc lidí nezajímá, je to spíš úzká skupina lidí. Erb představuje vizuální vjem, který upoutá.“

Příklady slavných s erbem podle Marcely Danihelkové

„Veškeré informace čerpám z písemnictví o Přelouči, z mnoha zdrojů, ale hlavně z knihy, kterou skvěle napsal pan profesor Petr Vorel. Týká se historie Přelouče a právě v ní je velice dobře vystiženo šestnácté století. V té době vznikl jeden obsažný a pro dějiny města významný pramen - urbář všech přeloučských domů a jejich majitelů. Někteří z nich měli urozený původ."

  • Jan Stříbrský z Kružce si koupil jeden z nejdražších domů na jižní straně přeloučského náměstí. K němu náležel i dvůr na jižním okraji města. S jeho jménem je spojená přeloučská školní nadace. Užíval totiž příslušné pozemky Malé Lhotky. Z jejich výnosu měl být hrazený plat školního správce. Taky se objevuje jako jeden ze svědků na listině nadace pro přeloučský špitál. Vzácný dokument je i svatební smlouva s budoucím tchánem. Patří mezi nejstarší dochované prameny tohoto druhu v Přelouči. Erb Jana Stříbrského z Kružce má štít půlený, nahoře zlatý, dole modrý. V něm je daněk opačných barev.

  • Jan Magrle ze Sobíšku přišel do Přelouče z Poděbrad. Rychle se sžil s prostředím. Hned po svatbě si koupil velký dvůr na předměstí. Vykonával funkci městského písaře a taky přijal místo purkrabího na pardubickém zámku.

  • Syn, Václav Magrle ze Sobíšku se narodil v Přelouči krátce po svatbě svého otce Jana Magrleho ze Sobíšku. Stal se známým díky literární a politické činnosti. V Praze u dvora si svými právnickými službami vybudoval široký okruh klientů z řad nejvyšší aristokracie. Erbovním znamením českého rodu Magrlů ze Sobíšku byl věník, totiž násada a na ní jsou výběžky jako zuby u hřebene, u vrchu pak dvě zelené byliny s lupínky křížem přeložené a na konci každé větvičky je červené kulaté ovoce.

  • Velmi zvláštním přeloučským rodákem předbělohorské doby byl písař Martin, sirotek po přeloučském ševci. Mimořádně schopný a ctižádostivý mladík to dotáhl hodně daleko. Obnovil systematickou činnost přeloučské městské kanceláře a založil nové městské knihy. Zastával i významnou funkci místohejtmana pardubického panství pod jménem Martin Přeloučský z Neratova. Jeho erb má v červeném poli kosmo stříbrnou skálu, ze které vyskakuje jelen přirozených barev se zlatým parožím.

autor: MAL
Spustit audio