Kdo se směje naposled

Najít někoho, kdo jim chybí. Poznat ho. Pochopit minulost. A možná společně najít i budoucnost. 

Nezapomenutelný byl pro mě příběh pana Jaroslava. Proč, pochopíte sami.

Bylo mu kolem sedmdesátky a chtěl najít Jarušku, svoji první lásku, kterou neviděl padesát dva let.

„Celý život na ni myslím. Přemýšlím, jaké by to bylo, kdybychom spolu zůstali. Jak jiný mohl být můj život. S Jaruškou.“

V publiku měl manželku, půvabnou, sympatickou dámu. Když se jí moderátorka Ester zeptala, jestli jí nevadí, že Jaroslav o své první lásce pořád mluví, usmála se.

„Zvykla jsem si. On na ni vzpomíná celý život.“

Při pohledu na jejího sladkého seladona, který se předváděl před kamerou, nám všem bylo jasné, jak asi jeho „vzpomínání“ probíhalo!

„Jaruška by řekla... Jaruška by udělala... Jaruška by to zařídila... Jaruška by to uklidila... Jaruška by dokázala to, co ty nikdy nedokážeš!“

Když už jsme měli všichni seladona plné zuby, přišla konečně Jaruška. Půvabná, sympatická dáma, podobná seladonově manželce, s úsměvem odpovídala na otázky moderátorky.

„Ne, nevím, kdo si mě pozval. Celá rodina jsme pohromadě. Všichni se stýkáme. I první lásku občas potkám...“

Tady náš seladon poprvé znejistěl. Co to řekla?! Že občas potká první lásku?! To není možné! ON byl přece její první láska! Nepotkali se dvaapadesát let, jak může říct, že občas potká první lásku?!  

A pak konečně došlo ke konfrontaci.

Seladon Jaroslav řekl svoje jméno a čekal. Jaruška dlouho přemýšlela. Pak rozpačitě pokrčila rameny.

„Bohužel. Vůbec nevím, odkud bych vás měla znát.“

Seladon Jaroslav zbledl a vypadalo to, že omdlí.

„Jaruško, já jsem přece Jaroslav! Tvůj Jaroslav! Je to padesát dva let! Vzpomeň si! Bylo to v létě! Na rekreaci v Krkonoších! Byl jsem tvoje první láska! A tys byla moje první láska! Nikdy jsem na tebe nezapomněl!“

Jaruška smutně zavrtěla hlavou.

„Jaroslav? To mi nic neříká. A léto v Krkonoších? Ani nevím, že jsem tam někdy v létě byla… Ne. Nepamatuju se. Vůbec se na vás nepamatuju.“

Kamera v tu chvíli zabrala Jaroslavovu manželku. Ta se vítězně usmála a nám všem u televize bylo jasné, co její úsměv znamená.

„Vidíš, ty hlupáku! Celé manželství meleš furt to samé! Jak jsi miloval Jarušku a jak Jaruška milovala tebe. Že to byla tvoje první a jediná láska! A teď jsi to slyšel! Ta tvoje Jaruška se na tebe vůbec nepamatuje!“