Když se éterická bytost naštve
Zuzanu znám dvacet let. Nikdy jsem od ní neslyšela silnější výraz, týkající se čehokoli - počasí, dětí, manžela, tchyně či šéfa. A tato éterická bytost si vzala před deseti lety jistého Mirečka, který si z ní rychle udělal hadr na boty.
„Pošli ho do…“ radila jsem jí dlouhá léta a ona pokaždé zčervenala.
„To nemůžu. V životě bych tohle slovo neřekla.“ A tak mlčela a Mireček si dovoloval čím dál víc. Poslední dobou ji buzeroval kvůli houskám.
„Chci máslo namazat nahoru, nerozřezávej je,“ upozorňoval ji pokaždé, ale když se mu něco někde nepovedlo, vyjel po ní. „Proč jsi dala máslo nahoru? Chtěl jsem housky rozříznout a máslo dát dovnitř!“
A aby toho nebylo málo, nedávno si vymyslel Janičku.
„Janička, umí všechno líp! Jó, kdyby tady byla Janička, ta by to udělala jinak! Když jsi byla pryč, Janička mi udělala houstičky! Ty ale byly! Mňam!“
Před týdnem jela Zuzana na tři dny na školení. Když si šla večer lehnout, Mireček se ušklíbl.
„Už abych tady měl zítra Janičku.“ Otočil se a za chvíli spal, na rozdíl od Zuzany.
Ta ráno, nevyspalá, tiše vstala, aby Mirečka nevzbudila, vypravila se, a než odešla z bytu, dala vedle košíku s houskami, lístek s několika slovy...
Když přijela na místo, jela z nádraží rovnou na školení, a večer, na hotelovém pokoji, se poprvé podívala na vypnutý mobil. Měla tam od Mirečka dvacet šest nepřijatých hovorů, tak mu zavolala.
„Co se stalo,“ zeptala se, ale Mireček mlčel. I Zuzana mlčela. Pak se jí zeptal, jaké je školení. NIKDY jí na školení nevolal, a když se vrátila domů, NIKDY se jí neptal, jaké bylo školení.
„Proč se ptáš?“ „Zajímá mě to. Jsi moje žena.“ „Nikdy ses neptal.“
Pak mu řekla dobrou noc a mobil vypnula.
Když ráno vyšla před hotel, seděl tam Mireček v autě. Jel čtyři sta kilometrů. Zuzana šla pomalu k němu a cestou si ho prohlížela. Vypadal hodně vyplašeně!
„Co tu děláš,“ zeptala se, když vystoupil z auta. „Odvezu tě, kam potřebuješ!“ „Nechci. Je to kousek. Projdu se.“ Chytil ji za ruku.
„Zuzano, žádnou Janu nemám. Žádná Jana k nám nechodí. Já tě miluju! Už nikdy nic o Janě neřeknu, už nikdy mi nebudeš dělat žádné housky, už nikdy...“ Přerušila ho.
„Povíš mi to, až se vrátím, ano? A jeď opatrně.“
Mireček se rozzářil, přiskočil k ní, dlouho ji líbal, pak nasedl do auta, mával a mával a nakonec odjel. Zuzana si oddychla. Vyhrála! Díky jednomu sprostému slovu, vyhrála.
Chcete vědět, co napsala na lístek, který před odjezdem na školení, nechala ležet vedle košíku s houskami?
„Janičko, housky Mirečkovi nerozkrajuj! Nasereš ho! Zuzana.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
