Když se muži mýlí

Když se muž zmýlí ve věci, o které vám budu vypravovat, nastane ticho. Na jeho zmýlení není co říct. Je to stejné jako v lese, když spadne strom. Když se poskládá na zem, nastane moment, kdy je v celém lese slyšet ticho.

A stejné ticho nastane v rodině, když se muž zmýlí ve věci, o které vám hned povím. Většinou se v této věci mýlí muži velice, ale velice zaneprázdnění. Vykonávají důležité funkce, které je odvádí z domova. Mají náročné povolání, které milují a věnují mu všechen čas. Jsou to vrcholoví sportovci a vrcholový sport se nedělá doma na zahradě.

Ale v této věci se mohou mýlit i dálkoví řidiči, mořeplavci, montéři, muži, pro které se staly služební cesty druhým domovem.

Všichni muži, kteří se v této věci mýlí, ve své rodině chybí. Ale nechybí v ní tak moc, jak si tito muži myslí. Rodina, kde chybí muž, si totiž na jeho nepřítomnost brzy zvykne. Vytvoří si svoji strukturu, která funguje v době, kdy muž doma není. Jakmile je ale muž na chvíli doma, vytvořená struktura v jeho rodině se rychle přizpůsobí jeho přítomnosti, stáhne se do pozadí a čeká, až muž zase z domova odejde. A jakmile je pryč, vytvořená struktura v jeho rodině opět začne bezchybně fungovat.

Muž, který se mýlí, tak nikdy nepostřehne, že se v jeho rodině něco změnilo. Nepozná, že tam funguje jiná struktura a funguje výborně i bez něho, a už vůbec mu nedojde, co všechno se při jeho občasném návratu domů, přizpůsobí jeho přítomnosti. Jak by to muž, který se mýlí, mohl poznat, když doma skoro není? Zná jenom tu strukturu, která ho doma obklopí, když se tam po delší době vrátí.

„Děti, tatínek přijel! Pojďte ho přivítat!“

A pak přijde chvíle, kdy se muž zmíní o té jisté věci, ve které se mýlí, veřejně, v novinách, v televizi, v rozhlase, nebo jenom před svou rodinou. Oznámí, že končí s funkcemi, končí se sportem, končí s cestováním, s dojížděním, s náročnou prací atd. atd., a bude se konečně věnovat své rodině. Bude se věnovat své manželce, kterou zanedbával. Všechno jí vynahradím, řekne tento muž. Budu mít konečně čas na své děti, které jsem neviděl růst. I jim všechno vynahradím, řekne a myslí si, že všichni kolem něho budou šťastní.

A mýlí se. Strašně se mýlí. Stane se pravý opak.

V jeho rodině nastane zděšené ticho.

Proboha?! Ne! Proboha, proč? Proboha?!

A máme po klidu...