Když Žalman naslouchá tichu země...

Inscenovaný dokument přináší uhrančivý příběh muže, který ve stovkách svých písniček dokázal vybudovat svět, v němž je spoustě lidí dobře.

Písničkář Pavel Žalman Lohonka doslova obřím dílem ovlivnil folkovou scénu, především co se melodií týče a je pojícím prvkem mezi soudobým písničkařením a dávnými lidovými písněmi. Film Žalman aneb Naslouchám tichu země  pomocí několika filmově propojených příběhů ukazuje, proč se stal legendou.

Žalmana poznáme hned v několika životních rolích: jako věrného přítele, hlasitého kumpána, umanutého muže, který pevně věří ve věci, jež nás přesahují, praktického člověka, otce a dědečka, který si v lecčems uchoval dětské vidění světa.

A také jako venkovana přesazeného do velkého světa, jehož intuice bezpečně provedla i náročnými životními zkouškami, věčného nomáda, který dlouho nevydrží na jednom místě, jihočeského patriota s právem nosit skotský titul Lord, a především jako hudebníka, který má dar zaslechnout to, co jiní neslyší... Jak už se na hudební dokument sluší a patří - neuvidíte jej ve velkých multikinech a v mnoha reprízách, naopak - je to záležitost pro fandy a fajnšmekry, v mnohých městech je promítání filmu navíc spojeno s hodinovým koncertem Žalmanova spolu.

Zároveň ale kapela přichází s novým třiceti písničkovým dvojalbem Moje nevšední roky, kdy první titul Písně deštěm ohraný přináší nové nahrávky starších a převážně zapomenutých písní. Pozoruhodný je však především druhý titul z kompletu s názvem Zavěšený kafe, kde si Žalman splnil hudební sen a své písně svěřil do rukou skvělému studiovému jazzbandu vedenému Radimem Sládkem.

Album věnoval Jiřímu Suchému a jde opravdu o mimořádný počin, dokazující že dobrá hudba a dobré písně prostě neznají žánrové hranice.

Uslyšíte ukázky a přinášíme i rozhovor se Žalmanem o jeho filmu. Úvodní část pořadu je k tomu naplněna pozvánkami na festivaly Olešnická kytka, Interporta a bluegrassové akce konané o příštím víkendu.