Kultůrní dáma

„Fakt? Já si toho nikdy nevšimla! Tak to je pěkná ostuda! To řeknu starostovi!“

Když jsem přijela příští léto, zvědavě jsem se na zeď Kultůrního domu podívala. A vida! Kroužkované ů tam nebylo! Ale kdyby jenom to, ona tam nebyla ani cedule, na které se tolik let hrdě vyjímalo...

Klimkovický kultůrní dům byl u mě dlouhá léta na prvním místě, ale před několika lety ho sesadila jistá kultůrní dáma na místo druhé.

Ten den přijížděli noví pacienti, a když jsme přišli na večeři, zjistili jsme podle stravovací kartičky, že už jsme u stolu čtyři. Sice jsme si my tři vystačili, ale na nového pacienta jsme se těšili.

Večeře s novou dámou, která za chvíli přišla a představila se nám, byla informativní, takže nás nic nevarovalo, ale už druhý den jsme zjistili, že nová dáma je kultůrní dáma.

„Moji milí, co vy a kultůra,“ začala s výslechem při snídani. „No? Byli jste včera večer na koncertě? Já ano! Kultůru si nenechám ujít nikdy! Sice se platilo, ale bylo to kolosální! Ty housle! Dirigent! Úchvatný! Ale vás jsem tam neviděla! Ani jednoho!“

Tak jsme jí řekli, že jsme byli na pivu, protože tam byl vstup zdarma, ale dámu naše nekůlturnost neodradila. Při večeři nás ohromila svým dalším kultůrním zážitkem, za kterým si prý před měsícem zajela do Chorvatska. Prý tam koncertoval jistý světový virtuóz. Kdyby ho prý neslyšela, byla by to největší kultůrní ztráta v jejím životě! Je šťastná, že o tenhle kultůrní zážitek nepřišla. Prý i sem, do lázní, přijela jenom proto, aby tady sbírala kultůrní zážitky! 

My jí zase řekli, že jsme byli včera v Klimkovicích v sekáči, kamarád si tam koupil značkovou košili a já si dala v restauraci u náměstí kafe a vynikající zmrzlinu s borůvkami.

Při obědě začala znovu o dovolené, mluvila o Paříží a o Londýně a o tom, že je vášnivá sběratelka kultůrních zážitků. Nakonec se nás zeptala, co sbíráme na dovolené my a podívala se na mě. Pokrčila jsem rameny.

„No... tak... různě... například v Chorvatsku jsem sbírala...“

Kamarádi u stolu se na mě šokovaně podívali. Fuchsová, COS sbírala v Chorvatsku, říkaly jejich udivené pohledy, tak jsem radši rychle pokračovala.                             

„Jednou jsme šli s panem Fuchsem po silnici nad mořem a já si všimla zvláštních keřů a pan Fuchs říká, to je přece bobkový list! Byla jsem v šoku! Bobkový list tady roste u silnice?! Bobkový list, který musím v Česku kupovat? A tak jsem sbírala v Chorvatsku bobkový list...“

Ale bobkový list kultůrní dámu nezajímal. Pokračovala dál ve svých kultůrních informacích, dokud  nám nepřinesli jídlo...

Po několika dnech už byla dost únavná. Když jednou v neděli nepřišla k obědu ani k večeři, protože byla na kultůrním zájezdu, řeknu vám, oddychli jsme si všichni!

O to víc nám to ale následující den vynahradila!

Přišli jsme ke snídani mezi prvními, protože jsme měli procedury už v osm hodin a hned jsme začali jíst. V tu chvíli se přiřítila kultůrní dáma. Popřála nám dobrou chuť, a když si začala decentně, se vztyčeným malíčkem, mazat chleba, naklonila se k nám.

„Víte, na co jsem si právě teď vzpomněla? Jak jsme nedávno mluvili o Chorvatsku, o mém úchvatném kultůrním zážitku! Moji milí, pokud tam někdy pojedete, tak vám doporučuju, nechoďte se koupat ráno! Já šla jednou! Poprvé a naposledy! Plavala jsem totiž mezi růžovými kousky použitého toaletního papíru! Dokážete si to představit?!“

Během dopoledne jsem zašla za paní Dášou, šéfovou naší jídelny a poprosila ji, aby nás přesadila. Protože ten den dost pacientů odjíždělo domů, nebyl to problém a my si konečně od kultůry oddychli...