Lenka Termerová: syrskou snídani jsme naučili všechny naše přátele

Dnešním hostem je herečka, která se narodila a vyrůstala v Hradci Králové. Po DAMU hrála v Ostravě v Divadle Petra Bezruče a pak dlouhou dobu v Ypsilonce. V posledních letech jsme ji mohli vidět v mnoha televizních seriálech.

Za roli matky v dramatu Děti noci získala v roce 2008 Českého lva za vedlejší ženskou roli. Tatínek byl keramik, maminka mzdovou účetní a právě s ní chodila často do divadla. Manžel Moris je režisér, dcera Martha herečka, syn Filip střihač. Dnešním hostem je Lenka Termerová.

Divadlo v Hradci Králové jste navštěvovala jako malá holčička. Zahrála jste si tam taky?

„Zahrála, ne v divadle, ale při nějaké školní akademii a byla jsem z toho u vytržení, že jsem v tom prostoru, který mi tak učaroval.“

Studium DAMU pro vás bylo jasnou volbou a rodiče souhlasili. Vy jste studovala v dobré společnosti, s Jiřím Štěpničkou, Oldřichem Víznerem, Jorgou Kotrbovou nebo Viktorem Preissem.

„My jsme byli silný ročník, všichni se divadlem i nadále živíme. Naše spolužačka Renáta Borová se vdala do Norska i tam vyučuje na divadelní škole.“

Vy jste se vdávala už na DAMU, s vaším mužem jste se potkali při jeho studiích?

„Potkali, ale vdávala jsem se, až když jsem byla v Ostravě a museli jsme mít potvrzení ze Sýrie, abychom se mohli vzít a aby ta svatba byla platná. Pořád jsme na něj čekali a Moris říkal, ať řeknu, že jsem těhotná, že to půjde rychleji. To jsem dělat nechtěla, ale už za měsíc to byla pravda, takže se v divadle uzavíraly sázky, jestli bude dřív syn, nebo svatba.“

Co se děje a dělo v Sýrii v posledních letech, muselo vašeho muže bezpochyby zasáhnout. Kde žije jeho rodina teď?

„Ta širší rodina žije v krásné oblasti u moře, která je křesťanská. Je to mezi Tartusem a Latakií, je tam dokonce univerzita a je to plné vinic a jablečných sadů.“

Uvažujete o tom, že byste se do Sýrie, do nějaké bezpečnější části, vrátili?

„Já bych se tam podívat jela, ale až to bude možné. Zatím se tam jezdí přes Bejrút takovýma klikatýma cestičkama. Ale máme tam švagra, pozemek u moře. Ale vidíte, já se ho na to nezeptala, jestli by tam jel. On ty události docela prožívá a je to hodně bolavé téma. Ačkoliv odešel brzy a velmi rychle se naučil česky, tak zjišťuju, že Sýrie je v něm tak moc zakořeněná, že je to pro něj hodně velká bolest, že neexistuje Aleppo, že nejsou místa, která pro něj hodně znamenají.“

Lenka Termerová, herečka

 Vaříte svému muži nějaké typické syrské jídlo?

„Syrská kuchyně je velice podobná středomořské, hodně zeleniny, jehněčí maso, ovoce, saláty, lilek. Co je úžasné a to jsme naučili všechny naše kamarády, tam když se snídá, tak se na stůl rozloží takové zobání a to jsou sýry, měkké i tvrdé, míchaná vajíčka, zelenina, ovoce, šunky, takže se snídá třeba dvě hodiny. A pak je tam taková věc, velmi typická pro Sýrii a to je zátar, směs semínek a koření, suší se to na střechách a je to chudé jídlo na ráno. Dá se mistička olivového oleje, do toho se namočí bílý chleba a namočí do zátaru. Všichni, kdo to u nás ochutnali, tomu podlehli.“

V prvním českém nekonečném seriálu Rodinná pouta jste si zahrála Jiřinu Rubešovou. Seriál se začal točit před 13 lety. Vzpomínáte si na ten okamžik, kdy jste byla oslovená? To musel být krok do neznáma.

„Tehdy mě přizvali, abych se přišla podívat, že už to studio je připravené. Mě hrozně překvapilo, že tam byli samí mladí lidé, sestry Bártů přijely z Ameriky, kde studovaly scénáristiku, kameraman, režisér, všichni mladí. Bylo to plánováno na půl roku nebo na rok a nakonec to bylo sedm let.“

Vy jste byla v Ypsilonce čtvrt století, to je na jedna divadelní prkna dost. Čím to bylo, že zrovna tam jste se cítila nejlíp?

„Chodila jsem se dívat na Ypsilonku, když byla ještě liberecká a přijížděli do Prahy. Viděla jsem v Žižkovském divadle jejich Mam'zelle Nitouche a to bylo něco tak neuvěřitelného, ta atmosféra! Řekla jsem, že s nimi musím hrát, uteklo dost let a já čekala Marthu. Byla jsem téměř před porodem. Ozval se telefon, tam se ozval pan Šmíd a nabídl mi angažmá.“

Můžeme se dotknout i období, kdy jste byla nemocná? Vy jste se dostala do stavu, kdy jste byla schopná veřejně mluvit o tom, co vás trápilo. Kde se to v člověku zlomí, kdy o tom, co ho trápí, dokáže mluvit a pomoci ostatním?

„Mě k tomu dostrkal odporný bulvár, já jsem točila Velmi křehké vztahy během léčby. Nikdo ze štábu to nevynesl ven. Až když jsem měla za sebou předposlední chemoterapii, tak jsem byla u paní Tachecí a maskérce jsem řekla, že mám paruku a druhý den mi volali z bulváru, co je na tom pravdy. Nic jsem jim nechtěla říct, tak mě upozornili, že si něco vymyslí. A já si říkala, že když je to takhle, tak to uvedu na pravou míru a pomůžu třeba ostatním ženám.“

I v tomto roce na závěr Záletů si mohou hosté pokládat navzájem otázky. Minulou neděli tu byli vedoucí vysílání hradeckého a pardubického studia Českého rozhlasu Lada Klokočníková a Zdeněk Novák. Otázky jsou hned dvě, nejdříve Lada: „Jestli se nepletu, tak Lenka Termerová má vztah k Východním Čechám, takže by mě zajímalo, jestli je v Hradci Králové místo, které má obzvlášť ráda.“

„Čím jsem starší, tím jsem sentimentálnější při svých návštěvách Hradce Králové. Ale těch míst je víc, s nejlepší kamarádkou Milenou Lenderovou, známou historičkou jsme měli takové místečko. Vedle Adalbertina je začátek Šancí, zbytek opevnění a tam byly lavičky. Tam jsme chodily za školu a trošku kouřit.“

Teď otázka Zdeňka Nováka. „Já bych se rád zeptal, jestli se někdy poznává ve své dceři. Gesta, to jak hraje, jak se projevuje, protože já jí tam poznávám moc.“

„Když se dívám na Marthu doma, tak vidím svého muže, protože je mu strašně podobná. A když vidím Marthu na jevišti, tak mě úplně poleje horko, protože si říkám jak je to možné, taková proměna. Má podobná gesta a podobný hlas. Ale sestoupí a je zase celý Moris. Geny jsou nevyzpytatelné, ale to asi každý rodič zná.“

Spustit audio