Největší vojenskou nemocnici ve střední Evropě v Pardubicích připomíná nová stezka

„Stojíme na ulici Gorkého před živnostenským úřadem a kousek odsud směrem ke hvězdárně byla hlavní vstupní brána do karantény, tehdejší největší vojenské nemocnice v Evropě během 1. světové války,“ říká ředitelka Turistického informačního centra v Pardubicích Miloslava Christová.

Nová naučná stezka v Pardubicích se věnuje válečné vojenské nemocnici|foto:město Pardubice

Reportáž natáčíme na začátku nové naučné stezky s názvem Karanténa – příběh zapomenutého lazaretu. Přibližuje méně známé, ale významné období dějin města, kdy v těchto místech fungovala rozsáhlá nemocnice pro válečné raněné.

„Jednalo se o velkou barákovou nemocnici, kam se v rámci 1. světové války, když se zjistilo, že to nebude rychlý konflikt, ale dlouhodobý, začali svážet ranění z fronty. Města už je nedokázala pojmout a začalo se řešit, kde tak velkou nemocnici vystavět,“ vysvětluje vojenský historik Ivan Fuksa.

80 hektarů, tři nádraží

Volba tak padla na Pardubice, kde lazaret začali budovat už na konci roku 1914. Hlavním důvodem byla výhodná poloha města a železniční spojení. Nemocnice si pak také vybudovala v areálu dokonce tři nádraží. Upozorňuje na to druhý panel naučné stezky u dnešní hvězdárny. Dá se říct, že šlo o zcela nezávisle fungující město ve městě.

Vojenská nemocnice Pardubice|foto:Východočeské muzeum Pardubice, Český rozhlas

„Bylo to něco okolo 80 hektarů a nacházelo se tady 365 baráků. Pardubice v té době měly něco přes 20 tisíc obyvatel a nemocnice, když byla plná, tak tady bylo 13 tisíc lidí, což je skoro polovina města. Byla zde kaple, nádraží i pece, kde se pálily zbytky z nemocnic, byl tady i sál, kde se mohly pořádat nějaké akce, ubikace pro zdravotní personál, kasárna, byl zde strážní oddíl a požární strážní věž,“ dodává Fuksa.

Vojenská nemocnice neboli barákové město, jak se jí také říkalo, sloužila v Pardubicích až do roku 1921. Poté dřevěné domky ještě obývali nemajetní. Zcela zmizely až po druhé světové válce, kdy začala příprava stavby sídliště Dukla. Jeho obyvatelé většinou ani nic nevědí o slavné historii tohoto místa.

Fotky, lavička, kolejnice

Teď jim to ale připomíná naučná stezka, jak říká ředitelka Christová: „Stezka má celkem 9 zastavení, je dlouhá 2,5 kilometru. Každé zastavení obsahuje hlavní panel s fotkami a textem. Většina z nich má i doprovodné prvky, například koláž ze starých fotek, lavičku, která odkazuje na vlaky, které sem přivážely nemocné.“

11 fotografií

Dalším odkazem na vlakovou dopravu je i kolejnice, která na jednom zastavení nahradila část obrubníku. Jinde je zase fotografie s průhledným pozadím, která kombinuje historický a současný pohled na místo.

Projít novou naučnou stezku trvá přibližně hodinu a půl.  Zájemce zavede na místa, kde dřív stály hlavní objekty tehdejšího barákového města. Kromě už zmiňovaného to byla také třeba vodárna, lázně, hřbitov, pitevna, ale taky drůbežárna atd..