Oporou Tyflocentra jsou nevidomí spolupracovníci. Pochopí i to, co vidícím unikne

„Ne každý se umí smířit s takovou životní změnou. Já říkám, že sice nevidím, přesto můžu dělat mnoho věcí. Zrak jsem ztratil během nehody, když mi bylo něco přes dvacet. Lékaři mi nedávali skoro žádnou naději. Nakonec mě ale odoperovali mozek a vyváznul jsem jen se ztrátou zraku a čichu,“ konstatuje Petr Hromádko, který brzy oslaví čtyřicáté páté narozeniny.

Nejvíc pomohla rodina

Když se dostanete do takového životního průšvihu, poznáte, kdo je opravdu přítel. Nejdůležitější byla pro Petra pomoc rodiny a nejbližších. Musel se učit chodit s holí, nalít si čaj, najíst se, nic nešlo tak, jako dřív. Přes všechny deprese se díky rodině přenesl a uvědomil si, že dokáže být i tak šťastný. To se ale nepodaří každému.

„Právě nevidomý člověk dokáže přesně pochopit lidi s podobným postižením, a ti mu spíše naslouchají a uvěří. Petr Hromádko u nás seznamuje zrakově postižené lidi s novými možnostmi, jak se vrátit do života, navrhuje řešení, je to obrovský přínos pro nové uživatele Tyflocentra Pardubice," říká ředitelka Dana Stoklasová a pokračuje: „Máme takové spolupracovníky tři a jsme za ně velmi vděční.“ 

Tyflocentrum Pardubice může navštívit každý, kdo má problémy se zrakem a potřebuje poradit. V zařízení nabízejí různé kompenzační pomůcky, ale také pořádají akce a kurzy, které trénují paměť a udržují dovednosti a schopnosti i u starších lidí. Nejstaršímu klientovi je 97 let a momentálně úspěšně zvládá kurz anglického jazyka.

Jak můžeme pomoct nevidomému člověku na ulici nebo v dopravním prostředku? Poslechněte si v audiu pořadu.