Paní Fuchsová, potřebovala bych poradit

„Společně jíme s manželem výjimečně. Všechno jsem přichystala, sedli jsme si ke stolu, oba jsme měli před sebou minerálku, já vstala, zvedla jsem skleničku, že si přiťukneme, ale manžel odmítl.

„S vodou se neťuká, to bys mohla vědět.“

„V práci si ťukám s vodou se všemi, když se na něco připíjí. Ví, že nepiju alkohol.“ Ušklíbl se.

„U tebe v práci jsou primitivové. Nikdy se neťuká s vodou. U nás doma se to nikdy nedělalo.“

Neodpověděla jsem, začali jsme jíst a manžel se ozval znovu.

„Salát je teplý.“

„Dala jsem ho z balkonu před hodinou dovnitř, protože bramborový salát se nemá jíst studený.“

Nesouhlasil.

„Ale tenhle je teplý.“

Já mlčela a on pokračoval.

„Těšil jsem se na studený salát.“

„V ledničce mám studený salát. Přinesu ti ho.“

„Seď. Já ho sním teplý, i když mi nechutná.“ V tichu jsme jedli dál, ale ozval se znovu.       

„Ty řízky mohly být slabší.“

Já mlčela a on pokračoval.

„Tady je ten salát už studený!“

Pořád jsem mlčela a manžel promluvil naposledy.

„Byl asi teplý od toho řízku...“

Paní Fuchsová, jiná ženská by ho už dávno poslala do..., ale já to neumím. Tak si myslím, že po té včerejší štědrovečerní večeři a po třiceti letech manželství, bych se to už konečně mohla naučit…“

Moji milí posluchači, tohle vánoční setkání bylo pro mě natolik silné, že jsem to, co jsem vám právě vyprávěla, napsala do svého blogu, který si přečetlo víc jak čtyři tisíce čtenářů a někteří mi do diskuse napsali své názory. Tady jsou: 

Martin:
Vzpomněl jsem si na postavu Jiřího Kodeta z Pelíšků. Navenek sice úžasný antikomunista, ale doma totalitní diktátor, který uznával pouze svůj názor. Svou ženu psychicky utýral. Ta vaše paní pejskařka je světice.

Petr:
Takový je život. Já to mám doma zrovna tak, jenže opačně.

Jana:
Ireno, super! Úplně se v tom vidím! Díky za pobavení, protože tomu se musí člověk smát, aby se nezbláznil.

Naďa:
Cesta do hlubin mužovy duše. Podle popisu by se dalo říct strašnej mužskej, ale není tomu tak. Přeci spolu nejsou první den, že? Dovolím si říct - jaká žena, takový muž...

A David se k ní přidal:
Naprosto s vámi souhlasím, Naďo. Paní Fuchsová jí s klidným svědomím mohla říct: „Jak jste si ho vychovala, takový je..."

A například Jirka byl nadšený:
Safra, ten chlápek si uměl vybrat správnou ženskou! Gratuluju.

Co odpověď, to nějaký názor, že? A podobné je to možná i teď u vás doma, mám pravdu?