Plave proti proudu. Michal Malý bojuje s nepřízní osudu focením i sportem

Michal Malý je částečně ochrnutý. V dětství prodělal mozkovou obrnu. „Omezuje mě v oblasti chůze. Po zesnutí rodičů jsem se o sebe musel rychle postarat. Bylo to náročné, ale i přes všechny peripetie se mi podařilo dokončit školy. Šlo o maturitní obor překladatelství v Pardubicích. Potom jsem ještě dělal specializaci na pedagoga volného času na Univerzitě Hradec Králové. Snažím se plavat proti proudu.“

Fotky nás přežijí

Proč se Michal Malý považuje za nadšeného fotografa? „Vzpomínky jsou to jediné, co nám zůstane. Maturitní vysvědčení, promoce, narozeniny, prarodiče. Všechno jednou pomine. Když se o fotku dobře staráte, vydrží vám sto let.“

Nedá přitom dopustit na klasický přístroj. „Telefony se přibližují, ale zrcadlovky nenahradí. Pozná se to ve studiu nebo v programu, kde vidíte velice rychle nedostatky, kostičky, jednotlivé pixely. Mám vyzkoušeno z praxe, že ani nejlepší iPhone nestačí. Fotoaparáty budou ještě minimálně deset let hrát prim.“

Rád fotí i wildlife. „Baví mě na tom, že prostě musíte čekat, až se zvíře podívá do objektivu. Kdykoliv se na fotografii kdokoliv podívá, hledí zvíře přímo na něj.“ Malý nedávno vystavoval na Malé scéně v Ústí nad Orlicí. „To byl můj dárek ke 33. narozeninám, abych si nadělil nějakou akci. Svoje snímky mám ještě na Výstavě výtvarného umění v Ústí nad Orlicí, která trvá až do 11. srpna v kulturním domě.“

Motivace pro druhé

Hned po studiích se Malému podařilo participovat na akci zastřešené Erasmem+. „Zaměření bylo na práci s mládeží a s dětmi. Šlo o pořízení a editaci fotografií, následně i videa neboli klipů. Měli jsme k dispozici profesionálního fotografa. V roce 2021 jsem se stal Dobrovolníkem roku Pardubického kraje za práci ve prospěch dětí z vyloučených lokalit. Společně jsme třeba vytvářeli kalendář. Úkolem bylo za každý měsíc sebrat tři fotky na dané téma.“

Tvorba fotografa Michala Malého|foto:Michal Malý

Michal Malý má taky historické vazby na pardubický sportovní klub Pretorian. Kvůli handicapu zvládne jenom něco, přesto se stal lektorem volnočasového kroužku bojových sportů v Domě dětí a mládeže v Ústí nad Orlicí. „Pro spoustu lidí je motivační, když přijde člověk jako já, který je trochu při těle, pohybově horší. U nasvaleného trenéra není vidět nějaký progres. Pohyb je život. Dodává člověku imunitu včetně celkového psychického stavu.“