Podvodník

V jednom kupé seděl u okna elegantně oblečený, hezký mladík. Spal, tak jsem potichu otevřela dveře, sedla si, a když se vlak rozjel a on pořád spal, začala jsem si ho nenápadně prohlížet.

Byl nádherný! I když měl roušku, byl nádherný! A ve spánku vypadal tak bezbranně! Úplný opak Rudolfa, se kterým jsem se před půl rokem rozešla! Tenhle bezbranný anděl nemá určitě despotické sklony, jaké měl Rudolf!

Možná bych mohla trochu zakašlat, aby se probudil! Třeba se seznámíme! Než jsem stačila zakašlat, zazvonil mi mobil, a i když jsem ho vzala rychle, mladík se probudil. Uklidnila jsem maminku, že to zpoždění nemělo a že už jedu, a že jí vezu všechno, co chtěla koupit, a když jsme se rozloučily, omluvila jsem se bezbrannému anděli, že jsem ho vzbudila.

„Neomlouvejte se! Jsem rád, že jste mě vzbudila. Málem jsem zaspal příchod krásné spolucestující, to bych si neodpustil!“

Zčervenala jsem a on vstal a ukázal na tašku.

„Dám ji nahoru, chcete?“

Přikývla jsem a on ji vzal a položil do úložného prostoru nad sedadly, i když byla pěkně těžká.

„Nechcete si sednout po směru jízdy,“ zeptal se a ukázal na své místo. Bez dechu jsem ho pozorovala. Byl kouzelný! Takhle pozorného chlapa a krásného k tomu,  jsem ještě nikdy nepotkala! Za chvíli přišel průvodčí, a když zkontroloval moje doklady, začali jsme si povídat.

Dozvěděla jsem se, že jede na služební cestu a bude vystupovat stanici přede mnou, já mu zase řekla, že jedu s nákupem na otočku za maminkou, a on chtěl hned vědět, kdy pojedu zpátky, že bychom mohli jet spolu, že by si to zařídil!

„Ale musíme si domluvit vlak, kterým se budete vracet! Já se v každém případě přizpůsobím. Nespěchám, doma mě stejně nikdo nečeká...“

Usmála jsem se.

„Ani mě doma nikdo nečeká!“ Cítila jsem, jak mi buší srdce radostí! Je sám! A chce mě znovu vidět! To je úžasné!

Našla jsem v mobilu jízdní řád a přemýšlela jsem, kdy bych asi tak mohla jet zpátky a už už jsem mu chtěla říct, kterým vlakem se budu odpoledne vracet, když jsem si uvědomila, že ten můj bezbranný anděl, který se mi tak strašně líbí, nemá žádné zavazadlo!

Tak na toho pozor, Alice! Pozor!

Tenhle chlap jede na služební cestu bez zavazadla?! Každý, kdo cestuje vlakem a nemá ŽÁDNÉ ZAVAZADLO, je podezřelý! Je to jasné! Je to podvodník! Zloděj!

Jezdí vlakem, balí ženské a pak je okrade!

Ale to se ti u mě nepovede, chlapečku!

Okamžitě jsem začala mlžit, že vlastně nevím, kdy pojedu zpátky, že to záleží na mamince, možná, že zpátky pojedu až zítra, a když jsem viděla, jak je zklamaný, v duchu jsem se škodolibě smála. Dobře ti tak! Tentokrát ti to nevyšlo, co?

Když vlak zastavil v jeho stanici, vstal, rozloučil se, a pak si z odkládacího prostoru nad svým sedadlem vzal tenkou, elegantní aktovku, které jsem si, bohužel, nevšimla.