Vyhrála jste!

Z jejího pomalého a pohodového hlasu jsem lehce znervózněla a nasadila jsem rychlé tempo.

„Ano, Fuchsová. Kdo volá?“

Řekla sice firmu, ale nesrozumitelně, a že mi položí několik otázek. Na základě odpovědí prý budu zařazená do slosování o pěkné výhry, ale to už jsem se naježila a proti jejímu pomalému vysvětlování zazněl můj kulomet.

„Nezlobte se, ale já nemám ani minutu čas a hlavně jsem utahaná a vůbec nemám chuť na něco odpovídat, takže...“

Nedala se a rychle mě přerušila.

„To bude jedna otázka, paní Fuchsová! Vaříte na plynu?“

Máme plynový sporák, řekla jsem tedy ano, ona poděkovala a rozloučily jsme se.

No, trochu mi to bylo podezřelé, ale pustila jsem to z hlavy.

Za necelý týden volal stejný ženský hlas znovu a jásavě mi oznámil, že jsem vyhrála výrobek, který mi bude pomáhat při vaření na plynu! Výrobek, v hodnotě tří tisíc korun! To mě mile překvapilo.

„Fakt?! A za tři tisíce? To je dobrý...“ Ale to už ve mně začalo klubat podezření.

„A máte radost, paní Fuchsová?“

Z jejího hlasu jsem cítila, že chce, abych své štěstí z výhry potvrdila, tak jsem řekla, že mám radost a že děkuju, a že jí nadiktuju adresu, kam mají moji výhru poslat.

„Nene, paní Fuchsová, výhru nebudeme posílat! Výrobek vám bude předán slavnostně, protože my vás zveme na večeři do restaurace!“

Aha. Tak takhle je to! Moje podezření se ve vteřince doklubalo a já se naštvala.

„A víte, že jsem si to myslela? Říkala jsem si, že ta moje zázračná výhra bude mít určitě nějaké „ale“! Tak copak ode mě budete chtít?“ 

Ta laskavá žena už na nic nečekala a rychle spustila svůj naučený text.

„Paní Fuchsová, vaše výhra v ceně tří tisíc vám bude předána na slavnostní večeři, která pro vás a vašeho manžela bude zdarma, ale musíte s sebou přivést alespoň dvě (!) manželské dvojice! Všichni budete mít zadarmo večeři a vám bude předána výhra v hodnotě tří tisíc korun a potom...“

To mi úplně stačilo, tak jsem jí skočila do řeči.

„Tak to asi žádnou výhru nedostanu, protože manžel ani já nemáme čas a naši kamarádi zrovna tak.“ Žena se ale nedala.

„Neříkejte mi, paní Fuchsová, že neseženete dvě manželské dvojice! A večeře bude v sobotu. To přece máte volno,“ skončila vítězně a čekala, co já na to.

„Ne, nemám volno. Pracuju v divadle a tuhle sobotu zkoušíme, máme před premiérou.“

Z míry ji to nevyvedlo a rychle mi nabídla několik dalších termínů, ale to už jsem ji definitivně utnula.

„Víte co? Zavolejte mi příští týden, to už budu vědět, jak budu zkoušet. Třeba se domluvíme. Ale pokud pozvání přijmu, tak o té vaší večeři a o mé výhře, napíšu blog! Přečtou si ho čtenáři z celé republiky! Víte, jakou budete mít reklamu?!“

A představte si, že ta dobrá duše, rozhazující výhry za tři tisíce, ta dobrá duše se mi už neozvala. Říkám si, pokud jsem tu miloučkou paní nepostrašila tím, že jsem řekla, že o ní napíšu blog, tak by mě opravdu, ale opravdu zajímalo, kdy konečně dostanu tu výhru?!