Závěr života v ústavu? Ne! Přečtěte si příběhy tří křehkých bojovníků

29. listopad 2018

Tentokrát jsme vyrazili do terénu s Oblastní charitou a zajeli za těmi, kteří mají už svůj aktivní pracovní život za sebou, přesto mají stále co říct i nám, mladším. A jedno mají všichni společné. Chtějí dožít doma. A v tom jim pomáhají pečovatelky z Oblastní charity Pardubice.

Se sociální pracovnicí Markétou Ratkošovou jsme navštívili tři seniory, kteří využívají terénní charitní služby Oblastní charity Pardubice.

Marie Pokorná

Klientka Oblastní charity Marie Pokorná s pečovatelkou Katkou Němcovou

Paní Marie Pokorná je na vozíku, ale díky pečovatelkám, které jí pomáhají hlavně s hygienou, může zatím žít ve svém bytě v Pardubicích Polabinách. Dlouhá léta prodávala v pardubické rybářské prodejně za podjezdem. Má ráda lidi, a ti jí to oplácejí, včetně dobrých sousedů. Za svou přijala paní Marie i mladou pečovatelku Katku Němcovou.

Všichni budou jednou staří a budou někoho potřebovat.
Marie Pokorná

„Já mám ráda lidi hrozně moc. A proto ty holky z charity tak miluju, když přijdou. Já si myslím, že ta jejich práce není doceněná. Protože dělat radost starým lidem je hrozně důležité. Někdy můžeme být protivní, co si budeme povídat. Ale ta děvčata přijdou vždycky dobře naladěná a dělají nám radost. A mě moc mrzí, že nejsou oceněné finančně. I tam nahoře by si měli uvědomit, že všichni budou jednou staří, a všichni budou někoho potřebovat, aby jim to stáří zpříjemnil. Prostě jsou to zlatíčka moje,“ říká klientka Oblastní charity Pardubice Marie Pokorná.

Irena Mojžíšová

MUDr. Irena Mojžíšová se sociální pracovnicí Markétou Ratkošovou

Paní doktorka Irena Mojžíšová léčila desítky let lidi v centru Pardubic. Byla to praktická lékařka, mnozí z pardubických občanů prošli její ordinací.

Dnes je paní Ireně 85 let a velmi špatně se jí chodí. Ale umí si poradit. Dcera jí pořídila pojízdný stoleček na kolečkách a díky němu se po odstranění prahů pohybuje po bytě. Pomoc Oblastní charity spočívá v jejím případě hlavně v nákupech, které paní doktorka už těžko zvládá. Bydlí v pátém patře a ven se bez pomoci nedostane.

Kdybych si zlomila nohu, byla bych vyřízená jako žádost. A do ústavu nechci.
Irena Mojžíšová

„Já nechci být nikde jinde, než doma. V ústavu bych se zbláznila. Ale musím dávat pozor. Kdybych si zlomila nohu nebo ruku, tak jsem vyřízená, jak žádost. A já prostě nechci do ústavu. Co bych tam dělala? Jen poslouchala lidi, kteří si stěžují na to, co je kde bolí. Člověka furt něco bolí v tomhle věku, ale co s tím naděláte.

Je mi sice už dost let, ale sleduju všechno kolem sebe. Sport, politiku, kulturu, žiju současností, s kamarádkami hrajeme scrabble. A co jsem vydělala, to jsem procestovala. Bohužel jsem nestihla všechno, ale dělala jsem, co jsem mohla. Na štěstí moje vnučky už mohou cestovat, jak je libo,“ svěřuje se MUDr. Irena Mojžíšová.

Milan Kudrna

Klient Oblastní charity Pardubice Milan Kudrna se sociální pracovnicí Marcelou Faltysovou

Klientovi Oblastní charity Pardubice Milanovi Kudrnovi bude 92 let. V době svého aktivního života pracoval ve výzkumném ústavu v Pardubicích.  Na svém kontě má desítky nejrůznějších technických patentů. Nikdy za ně ale nebyl oceněn. Neměl na to dost dobrý kádrový profil. Někdy byl tak zoufalý, že se postavil na hlavu a stál na ní třeba hodinu. Jóga mu pomáhala překonat vztek a smutek.

Než mi žena onemocněla, příprava polévky pro mě byla španělská vesnice.
Milan Kudrna

Pan Kudrna je čerstvý vdovec. Na svou ženu, se kterou prožil více než 72 let společného života, stále vzpomíná a zatím neví, jestli se naučí žít sám. Oblastní charita Pardubice mu pomohla dovést manželku až do konce jejího života doma, v její posteli.

„Než žena onemocněla, polévka pro mě byla španělská vesnice. To bylo mnohem víc, než nějaký patent. Nemohl jsem pochopit, jak se dá ze zeleniny uvařit jídlo. Ale naučil jsem se to a dokáže to podle mě každý. Manželce jsem potom vařil speciální jídla, aby se jí to dobře polykalo. A někdy mi taky ruply nervy, když to nešlo a všechno jsme bryndali kolem. Díky pečovatelkám z charity jsme ale zvládli všechno, hlavně hygienickou stránku. Děvčata z Oblastní charity byla vždy milá a profesionální, a žena se na ně moc těšila. A já jim za to moc děkuju,“ uzavírá Milan Kudrna.

Spustit audio

Související