9. av - smuteční den židovského kalendáře

3. srpen 2008

Podle hebrejského kalendáře začíná tuto sobotu večer 9. srpna jednodenní půst předepsaný pro devátý den měsíce av. Tento den zaujímá v judaismu zvláštní místo. Roku 586 před občanským letopočtem byl toho dne vyvrácen první jeruzalémský chrám Babyloňany. Židé po 70 letech vyhnanství chrám znovu vystavěli, ale i tato stavba byla zničena. Stalo se tak opět 9. avu roku 70 našeho letopočtu. V roce 1492 byli 9. avu vypovězeni Židé ze Španělska. A 9. avu roku 1914 začala 1. světová válka, která přinesla zkázu četným židovským obcím ve východní Evropě a předznamenala tragédii šoa. Devátý den židovského měsíce av je tak věřícími Židy připomínán jako den národního smutku. Zachovává se přísný půst, v synagogách se čtou kajícné modlitby i biblický Pláč Jeremiášův. Je však 9. av jen smutnou vzpomínkou, nebo má živý význam i dnes? Nad touto otázkou se zamýšlí izraelský rabín dr. David Hanschke.

Podle Talmudu se povinnost dodržovat půst mění podle okolností. "Jestliže panuje mír," praví Talmud, "mají i dny určené k půstu sloužit k radosti a veselí, a není třeba trýznit tělo. Jestliže dochází k pronásledování, dny půstu se zachovávají na znamení smutku. Pokud nedochází k pronásledování, avšak mír nebyl nastolen, postí se jen ti, kdo si to přejí."

Bohoslužba 9. dne měsíce avu dnes Židům připomíná především zkázu druhého jeruzalémského chrámu vyvráceného Římany v 1. století. Máme však doklady, že 9. av byl smutečním dnem i v době, kdy tento chrám stál. Tak o tom píše například velký židovský středověký filosof Moše ben Maimon zvaný Maimonides. Nabízí se proto otázka: Proč Židé po mnoho staletí zachovávali smutek kvůli ztrátě prvního chrámu, když měli před očima druhý chrám? Konaly se v něm všechny nezbytné rituály, a Židé se přece postili.

První možná odpověď zní, že hlavním důvodem půstu a smutku na 9. av tehdy nebylo fyzické zničení chrámové stavby. I v období druhého chrámu se Židé řídili ustanovením zakotveným v Talmudu: postili se, když byli podrobeni cizímu jhu, avšak například v době hasmonejských židovských vládců byl půst na 9. av zrušen. Od zničení druhého jeruzalémského chrámu se naproti tomu tento smuteční den zachovává stále, protože bez chrámu se Židé nemohou považovat za plně svobodné. Ti, kdo dodržují ustanovení Tóry, se nemohou těšit z naprosté nezávislosti, přestože jim nevládne žádná cizí moc.

Židovská tradice však zachovala i jiné zdůvodnění, proč se Židé v období druhého chrámu na 9. av postili. Podle tohoto názoru nezáleželo na tom, zda jejich země byla okupována, nebo ne. Židé totiž měli oplakávat svůj ztracený sen: víru, že Boží příbytek nebude nikdy zničen. Zkáza prvního Šalomounova chrámu ukázala falešnost této iluze. Byla důkazem, že Bůh může obrátit v trosky třeba i své sídlo, že nechá zotročit svůj lid, přestože se to i některým prorokům zdálo nemožné. Jak by Bůh mohl vystoupit proti těm, kdo v Něj věří? ptali se. Vpád Babyloňanů do Země Izraele ukončil tuto jistotu. Člověk již nikdy neměl vázat svou víru na dřevo a kámen - i kdyby z nich byl postaven samotný Boží chrám. Židé měli jednou provždy pochopit, že odpovědnost za budoucnost leží pouze na nich, závisí na jejich skutcích. Pokud toho byli svým jednáním hodni - měli se těšit ze samostatnosti i chrámových obřadů. V opačném případě mohli očekávat vyhnanství. Půst na 9. av v období druhého chrámu a samozřejmě i dnes je tak výrazem hlubokého poznání: Také zkáza představuje možnost. Nestačí mechanicky opakovat "Bůh pomůže," protože jenom my jsme odpovědni za budoucnost společenství. A tak když Židé věří v znovupostavení třetího Božího jeruzalémského chrámu, měla by jim být tato víra pobídkou: výzvou k větší osobní odpovědnosti, jež je i zárukou trvalosti Božího chrámu na zemi.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio