Afrika, Srí Lanka i pardubické dostihové závodiště. Tam všude uzdravuje Aleš Bárta
Světoběžník, který se stále nejvíc doma cítí na východě Čech. Už 10 let se věnuje humanitární činnosti. Nejdřív Aleš Bárta poskytoval péči zraněným při tsunami a zemětřesení na Srí Lance. Následně pomáhal vybudovat českou nemocnici v Keni.
A mezitím nechybí se svým kufříkem skoro při žádném pardubickém dostihu. Aktuálně o něm vznikl dokument a chystá se speciální koncert.
„Po tsunami a zemětřesení jsme měsíc pracovali v nejpostiženějších oblastech, kde šla několikametrová vlna. Přijeli jsme tam v podstatě jako první zahraniční zdravotníci. Vzpomínky na to mám pořád, nicméně další příběhy lidí se vzájemně překrývají. Teď třeba pracuju ve východní Africe,“ říká Bárta.
V nemocnici v Keni rozvíjí projekt české humanitární organizace ADRA. Původně byla situace naprosto odlišná od dnešních dnů: „Před lety jsme našli zchátralé zdravotnické zařízení o několika budovách. Péče spočívala v tom, že si ti ošetřující vzali žiletku, rozřízli kůži a dali na to klasickou chlupatou vatu. Tím ta činnost skončila. Všude byla špína, při deštích do ambulancí pršelo. Díky různým sbírkám se nám podařilo nastavit na místní poměry velmi kvalitní zdravotní péči. Jezdí tam naši lékaři-specialisté, studenti medicíny na stáži. Krůček po krůčku rozvíjíme nemocnici s českou vlajkou na bráně.“
Díky koncertu může zahoukat nová sanitka
Momentální úsilí směřuje k zakoupení nového sanitního vozu. Peníze se na něj vyberou na Adventním koncertu pro Itibo, který uvidí kostel svatého Bartoloměje v Pardubicích 13. prosince od 19 hodin. Představí se různí sólisté, zazní hudební nástroje a sám Bárta se těší na velký zážitek.
Nemocnici v Keni přibližuje dokument
Režisérka Olga Špátová nedávno dokončila celovečerní dokumentární film Daleko za sluncem. Podle zdravotníkových informací o něj projevilo zájem například několik evropských zemí. Promítat by se měl v kinech a následně vysílat v televizi.
Aleš Bárta říká, že režisérku nejdřív několikrát odmítnul: „Měl jsem zrovna nějaké rodinné problémy. Ale když jsem se s Olgou Špátovou setkal, oslovila mě svou empatií a vstřícností. Domluvili jsme se, že do Afriky odletí s námi.“
A jak zdravotník snášel přítomnost „oka“ kamery? „Natáčení pro mě nebylo až tak jednoduché. Fungovala tréma. Kameru jsme měli pořád za sebou. Zapomněli jsme na ni jenom při práci, když jsme museli ošetřovat zraněné nebo nemocné. Pak došlo k naší symbióze. Vzájemně jsme si vycházeli vstříc. Snímek beru jako vyzvednutí práce všech lidí, kteří na projektu pracují - hlavně lékařů a mediků. Ti se přímo účastní těch dramat a radostí, co se tam dají zažít.“
Afrika se nerovná ebola
Někteří lidé si Afriku automaticky spojují s ebolou. Ovšem jak podotýká Bárta, například Keňa (podobně jako Česko) nastavila velmi dobré organizační mantinely pro vstupy pasažérů z jiných zemí, a proto země zatím nemoci odolává. „Vzhledem k dnešní migraci lidí je zavlečení eboly k nám docela reálné. Ale myslím si, že všechny české předpisy jsou adekvátní a snad poskytují dobrou ochranu.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
