Aleš Dryml končí kariéru. Opouští kolotočářský život s motorkami bez brzd

„Právě po Zlaté přilbě jsem se rozhodl, že skončím. Ale jako kapitán nemůžu nechat padnout tým. Ještě dva závody jsem odjel a pro Pardubice jsme vyválčili titul mistrů republiky. Úspěch na Zlaté přilbě pro mě byl takovým hnacím motorem posledních let. Zapsat se podobně jako Tomáš Topinka v roce 1996 do historie. Dvakrát jsem byl na bedně,“ připomíná svá nejlepší umístění.

Jak máte helmu, myslíte jenom na vítězství

Hlavně kvůli počasí někdy plochodrážní tratě nebývají úplně ideální. K tomu si připočítejte motocykly bez brzd a zadního tlumení. „Máte prostě divokou mašinu bez brzd. Pak si říkáte, že to bude těžké. Ale když se dá helma na hlavu, jde všechno stranou. Správný závodník prostě chce vyhrát.“

Na první závod si Aleš Dryml velmi dobře vzpomíná: „S bráchou jsme tenkrát jeli dvojice v Německu. Přišli jsme tam jako šestnáctiletí kluci a hned jsme ten závod vyhráli. Ukázali jsme, že by z nás do budoucna něco mohlo být. I když jsem ještě nebyl tak fyzicky zdatný, trochu jsem na motorce vlál.“

Pohárů doma navzdory svým úspěchům moc nemá. „Po závodech jsem je většinou rozdával fanouškům. Spíš jsem si nechával medaile. Pohár je takový lapač prachu. Nechávám si jenom památeční, co pro mě udělal pardubický klub. Rekapituluje dvanáct titulů, které jsme udělali.“

Přijel, závodil, odjel

Asi v tomhle duchu plyne život plochodrážníka. Dryml si vybavuje svůj kalendář, ve kterém měl od půlky března do půlky října skoro devadesát závodů. „Třeba jednou jsem jel během sedmi dnů devět závodů. Teď jsem si zpětně říkal, jak jsem tohle mohl dávat. Závodíte večer, pak vás hodí na letiště, kde spíte na zemi nebo na lavičce. Najednou přijedete na stadión, odzávodíte a zase letíte dál. Je to hodně hektický, divoký život. Jako kolotočář. Nejezdíte jenom českou extraligu, ale jste třeba v Anglii, Polsku, Švédsku. Cestovaní sebere hodně času, energie.“

Plochou dráhu by chtěl Aleš Dryml sledovat dál. „Určitě z toho sportu nevypadnu. Celý život jsem v něm byl zaangažovaný. Táta závodil, my jsme s bráchou běhali kolem motorek, pak jsme pomáhali a následně jsme sami začali závodit. Teď část života končí, ale budeme se snažit pomáhat mladým klukům, jestli si teda dají říct,“ usmívá se.

Senzační comeback nebude

Lukáš Dryml skončil s kariérou před více než dvěma lety. Podle Alešových slov si na motorce jenom párkrát zatrénoval a říkal, že ho to k závodění netáhne. „Jsem rozumný a vím, o čem ty závody jsou. Už jsme z toho s bráchou vypadli a určitě se vracet nebudeme.“