Ani sto let po říjnové revoluci nemohou ruští kozáci ukazovat plnou pravdu o bolševických represích
Rusko si v těchto dnech připomíná sté výročí komunistické revoluce. Přesvědčenými bojovníky proti bolševismu byli tehdy i donští kozáci. Svůj boj ale prohráli a to pro ně znamenalo kruté represe. Ti, kterým se podařilo dostat do exilu, zase později přistoupili na spolupráci s nacisty. V kozácké stanici Jelanská je muzeum, které ukazuje tuto pohnutou historii. A rozhodně nemá lehkou existenci.
Chrám svatého Mikuláše je vidět zdaleka. Svou velikostí připomíná, že před první světovou válkou tu žilo na deset tisíc lidí. Dnes jich zůstalo padesát.
Přesto se tu pravidelně v poledne a večer konají bohoslužby. Kozáci jsou silně věřící a Jelanská je pro ně poutním místem.
Maxim Ještokin sem chodí pravidelně. Na sobě má kozáckou uniformu: bílou košili, kalhoty s lampasy, typickou čepici zvanou furažku a holínky.
Jeho pradědeček byl atamanem v osadě Antonovo, komunisté ho ale rozkulačili a rodinu včetně pětiletých dětí vyhnali z domu. Takto podle něj sovětští bolševici postupovali běžně poté, co po říjnové revoluci s velkými obtížemi zlomili kozácký odpor.
Volání kořenů
„Dřív se vůbec nemluvilo o tom, že do roku 1920 jsme měli svoji samosprávu, soudnictví i půdu a neplatili jsme daně,“ říká Maxim. „Na oplátku kozáci bojovali za cara i v těch nejkrvavějších bitvách.“
Maxim absolvoval vojenské učiliště a tři roky sloužil v Čečensku. Kozácké kořeny nezapřel ani poté, kdy odešel z armády. Svoje místo našel v jelanském muzeu kozáctva, kde pracuje jako průvodce.
„Když jsem areál navštívil poprvé, zanechalo to ve mně obrovský dojem a zásadně to ovlivnilo můj pohled na historii. Sehnal jsem si knihy a začal studovat literaturu,“ vysvětluje.
Kozáci musejí být zničeni
Muzeum v Jelanské založil kozácký ataman a podnikatel Vladimír Melichov. Od státních muzeí připomínajících rudé koutky se zásadně liší. Zdejší expozice ukazují, že hromadné represe začaly už na samém začátku bolševické revoluce.
Jakov Michailovič Sverdlov – jeden z bolševických vůdců a klíčových osobností říjnové revoluce. Byl odpovědný za popravu cara Mikuláše II. a jeho rodiny. Vyhlásil kampaň poprav a věznění známou jako Rudý teror.
„‚Kozáci, nebo alespoň jejich podstatná část, musí být zničena,‘ napsal jeden z rudých komisařů a Jakov Sverdlov pak vydal přesné pokyny,“ dodává Vladimir Melichov.
V muzeu v Jelanské je dnes k vidění třeba malý model lágru pro kozáky vyhnané z domovů. Byl to okop pod širým nebem ohrazený plotem.
Dobové předměty dokumentují hladomor třicátých let, výstava referuje taky o ruských jednotkách na německé straně během druhé světové války – kozáci do nich vstupovali v naději na osvobození od komunismu.
Státní moci navzdory
V areálu muzea dokonce stojí socha atamana Pjotra Krasnova, velitele odporu z dob bolševických nájezdů, který odešel do exilu a spolupracoval s nacisty. Po válce ho spojenci vydali Sovětům a ti ho pak v Moskvě popravili.
Jenže to vše není v souladu s oficiálním pohledem na historii oslavujícím hrdinství ruského člověka. A to přináší problémy.
„Odseděl jsem si bezdůvodně osm měsíců ve vazbě a absolvoval 428 soudních stání. V minulých devíti letech jsem strávil více než polovinu svého času u soudu nebo na výsleších u vyšetřovatelů. Takové to máme s úřady,“ říká Vladimír Melichov.
Zavírat muzeum však rozhodně nehodlá. Kozáci se prý jen tak nevzdávají.
