Archeologií se nakazil u souseda na chalupě. Jan Frolík slaví sedmdesátiny

„Když se kdysi dávno probíralo téma mé diplomové práce, měl jsem zájem o studium středověkého osídlení. Měl jsem zpracovávat úplně jiný region, ale tamní muzeum mi nepovolilo přístup k materiálu. Hledal jsem tedy jiný region se stejně zajímavým materiálem, kde není archeolog. Dopadlo to tedy na Chrudim. Už mi to od diplomky zůstalo,“ vzpomíná Jan Frolík.

Čtěte také

Archeologie je vášeň a detektivka. Jana Musila nejvíc láká středověk

Zaplnil odbornou díru 

Profesionální archeolog jako stálý zaměstnanec v chrudimském muzeu nebyl až do roku 2003. Frolík z Prahy ho tedy suploval s kolegy z Hradce Králové a později z Pardubic.

Čerstvý sedmdesátník podotýká, že v životě nic jiného než archeologii nedělal. „Musím říct, že mě to pořád baví. Pořád nějaké objevování, zkoumání a posuzování. Je v tom něco, co člověka přitahuje. Není to dobrodružný příběh jako Indiana Jones, ale dobrodružství, poznávání a různá pozitivní i negativní překvapení tam jsou.“

Už jako kluk rád četl knihy o historii. „Jezdili jsme s babičkou na chalupu na Vysočině, soused tam kopal studnu a našel střepy. Dneska vím, že byly pravěké. Možná tehdy se do mě dostal nějaký bacil, který to způsobil. Pak jsem chtěl být archeologem.“

Pod povrch bez nástrojů

Když se Frolík prochází jako běžný turista krajinou, vidí ji trochu jinak než my ostatní. „Tam asi nějaká profesionální zátěž bude. Díváte se na krajinu archeologicky a říkáte si, kde to bude zajímavé, co by stálo za prozkoumání, kde by něco mohlo být. Ovlivnění tam určitě je.“

V terénu se už dnes tolik nepohybuje. „Mám nakopané zásoby krásných nálezů, které bych rád zpracoval a zpřístupnil. Taky pomáhám budovat archeologický obor na Univerzitě Pardubice,“ uzavírá.

Čím je tak zajímavá Chrudim? A už víme, proč se v mužském klášteře v Podlažicích našly kostry žen? Poslechněte si celý rozhovor.