Archeologové pracují na vykopávkách u Přerova i ve větru a dešti. Na jaře je vystřídají silničáři

S šéfem jednoho z průzkumných týmů Archeologického centra Olomouc Jakubem Vránou míříme v jeho služebním autě k vykopávkám. Na rozbahněné polní cestě projíždíme kalužemi a kloužeme vyjetými kolejemi. Uprostřed polí nedaleko Dluhonic u Přerova stojí ocelová konstrukce. „Je to zbytek stanu. Jak byl ten velký vichr, tak nám to odneslo plachtu,“ vysvětluje archeolog.

Na otevřeném poli opravdu nepříjemně fouká. Dobrovolníci tady pracují v desítkách vykopaných jam, a to bez jakékoliv ochrany před rozmary počasí.

Na okraji jedné z jam stojí hrnek s vychladlým čajem. „Jsem brigádník. Všechno v pohodě, když se pracuje, tak není zima,“ říká mladík, který se představil jako Sebastian.

Archeolog Marek Kalábek na sobě má 4 vrstvy oblečení – rolák, mikinu, druhou mikinu, bundu. „A ještě triko s dlouhým rukávem,“ dodává s úsměvem. „V létě zas bylo moc horko. Nemůžeme si úplně vybírat.“

Na jaře má začít stavba nového úseku dálnice

Šéf výzkumu Jakub Vrána ve vysokých gumácích prochází jednotlivá naleziště. „Déšť, tím pádem i bláto, člověk musí dbát zvýšené opatrnosti, aby třeba neuklouzl a nezlomil si nohu. Stěžuje to i dokumentační práce. Fotoaparáty v dešti špatně fungují. Všechno déle trvá a je to namáhavější. Ten chlad člověku leze až do kostí, jak se říká,“ komentuje Vrána.

Přerušit práce kvůli nepříznivému počasí si archeologové nemůžou dovolit. Termín dokončení terénního výzkumu totiž mají stanovený na březen příštího roku a nechtějí si nechat ujít příležitost podrobně prozkoumat tuto vyhlášenou lokalitu lovců mamutů.

„Je tady opravdu velké množství nálezů z různých kultur. Ke konci září jsme měli přes 1060 objektů, kolem 50 hrobů. Intenzivně jednáme s investorem o prodloužení stanoveného termínu. Protože opravdu, jak se říká, kde se kopne, něco je,“ uzavírá Jakub Vrána.