Bal tašchit - Nezničíš!

Judaismus není utopie, nauka o samozřejmém vítězství dobra. Počítá i se zlou přirozeností člověka, jeho sobectvím, kořistnictvím, mocichtivostí, a to i ve vztahu k přírodě a životnímu prostředí. Proto také tento vztah - jako ostatně všechny vazby člověka ke světu a Bohu - judaismus upravuje systémem příkazů, hebrejsky "micvot". Určující význam pro ohleduplný vztah k přírodě a životnímu prostředí má kladný příkaz odvozený Talmudem z Tóry. Je jím zásada "bal tašchit" neboli "nezničíš". Podkladem k tomuto příkazu jsou slova Páté knihy Mojžíšovy: "Když budeš obléhat město po dlouhou dobu, abys proti němu válčil, abys ho dobyl, nezničíš jeho stromoví... neboť můžeš z něho jíst."

Příkaz "bal tašchit - nezničíš" nabyl v dávných i novějších diskusích židovských učenců obecný význam. "Bal tašchit" tak zapovídá úmyslné, zlovolné ničení rostlin, zvířat, neživé přírody, destrukci čehokoliv hodnotného, co by mohlo sloužit a prospět jiným lidským bytostem. Nehraje přitom roli, zda jde o osobní vlastnictví, nebo ne. Zhoubného díla se nesmíme dopustit ani vůči tomu, co nám patří.

Uvedenou zásadu ovšem nelze chápat tak, že by například nebylo možno porazit ani starý strom, případně se dopustit takového zásahu v přírodě, který by byl člověku jednoznačně k užitku. Je proto zřejmé, že při praktickém uplatnění zásady "bal tašchit - nezničíš" může docházet ke střetu nejrůznějších zájmů a hledisek. Judaismus dává vždy přednost zájmům člověka, ale to neznamená, že lidé smějí prosazovat jakákoliv přání na úkor přírody a životního prostředí. Nejen že by tak v konci konců mohli jednat proti samým zájmům života, ale především ne každý zásah do přírody a životního prostředí je nezbytným zlepšením. Proto i soudobý judaismus, vědom si krizových momentů civilizace na počátku 21. století, vyzývá člověka, aby bedlivě vážil naléhavost a dopad každé své aktivity z hlediska ekonomického, sociálního a samozřejmě mravního.

Moderní judaismus se naznačenými otázkami konkrétně zabývá především v Izraeli, kde náboženský postoj může do jisté míry ovlivnit demokraticky přijatá politická rozhodnutí. V souvislosti s příkazem "bal tašchit" přitom dnes nabývají na významu tři obecnější témata. Na první upozorňuje sám text hebrejského Písma - zásada "bal tašchit" je uvedena v souvislosti s válečným tažením. Máme ji tedy chápat především jako varování před destruktivními vlivy ozbrojených konfliktů na člověka, zemi, životní prostředí.

Druhým důležitým závěrem židovského příkazu "bal tašchit" pro současnost je v něm obsažená výzva k dobrovolnému sebeomezení. Člověk by měl snížit svou spotřebu, zamezit plýtvání. Kdo se řídí příkazem "bal tašchit", nemůže zvolit konzumní způsob života s jeho klíčovými slovy "nový" a "novinka". Člověk, který svůj život podřídí požitkům a věcem, totiž musí nutně zbavovat účelu, a tedy ničit, vše funkční, co již má, a co rozmařile nahrazuje novými věcmi.

Konečně třetí oblastí, kde zásada "bal tašchit", výzva vyvarovat se svévolného ničení, nachází dnes svůj obzvláštní význam, se týká člověka jako takového. Z čistě legálního úhlu pohledu judaismus odmítá sebevraždu jako porušení zásady "bal tašchit". Za projevy sebeničení však považuje i leckteré v dnešní době běžné zlozvyky: nestřídmost v jídle, podléhání alkoholu, drogám, kuřáctví. Soudobým jazykem by se dalo říci, že jde o odmítnutí všeho, co protiřečí zdravému způsobu života.