Boží přítomnost ve svatyni

17. únor 2008

Při pravidelném šabatovém čtení Tóry v synagoze se 16. 2. předčítala část 27. až 29. kapitoly Druhé knihy Mojžíšovy. Hlavní námět této části Bible představuje zbudování svatyně s jejím vybavením a zhotovením kněžských šatů. Obraťme se nyní k odkazu významného náboženského komentátora minulého století Ješajaha Leibowitze. Ve své úvaze se zabývá vztahem člověka ke kultovnímu místu a Bohu.

Mojžíš svěřil stavbu svatyně dvěma mužům, ale vlastně nejen jim. Tóra o svatyni praví, že "na tomto díle byli zúčastněni všichni až po všechny dovedné ženy, které vlastnoručně předly". Bůh dále řekl Mojžíšovi, že až bude svatyně zhotovena, bude se s ním setkávat a s ním mluvit "z místa nad příkrovem schrány uvnitř svatyně".
Mojžíš měl člověku zprostředkovat Boží slovo zaznívající z příkrovu schrány s deskami úmluvy. Tato schrána měřila dva a půl lokte na délku a jeden a půl lokte na šířku. Když tedy Boží přítomnost hovořila k Mojžíšovi, omezila se na tyto rozměry. To je však v rozporu se slovem krále Šalomouna, který Bohu zbudoval chrám a poté se k Hospodinu obrátil těmito slovy: "...nebesa, ba ani nebesa nebes Tě nemohou pojmout, natož tento dům, který jsem zbudoval."

Co se změnilo? Proč se o Boží přítomnosti předpokládá, že když se jedná o svatyni, omezí svou moc na plochu dva a půl krát jeden a půl lokte, zatímco později ji už nestačí obsáhnout celý vesmír ve své úplnosti?

Odpověď na to nabízí podobenství v aramejštině, které, jak se zdá, bylo v židovském společenství velmi populární. Toto podobenství se předkládá formou rozhovoru mezi mužem a jeho ženou nebo mezi dvěma milenci, kteří spolu rozmlouvají, aniž by se vědělo, kdo z nich pronesl tato slova: "Když naše láska planula, mohli jsme spolu spát na ostří meče." Jinými slovy: Ostří meče bylo dost široké, aby posloužilo jako lože ke spojení dvou milenců, neboť je poutala velká láska. Avšak když jejich láska pominula a ochabla, nestačilo jim lůžko široké 60 loktů. Každý z nich cítil, že ho jeho druh na tomto lůžku širokém 60 loktů odmítá. Ve vztahu ke Stvořiteli to znamená, že pokud láska mezi Izraelem a jeho Bohem planula, Boží přítomnost se mohla stáhnout a vstoupit ve styk s Izraelem z plochy omezené na necelé čtyři čtverečné lokty. Jakmile však tato láska ochabla, Šalomoun pravil: "Nebesa nebes Tě nemohou pojmout, natož tento dům, který jsem vybudoval."

Co nám z toho vyplývá? Blízkost mezi Bohem a člověkem je podmíněna stupněm lásky, kterou člověk zakouší k Bohu. To je duch prvního verše židovského vyznání "slyš Izraeli" z Páté knihy Mojžíšovy, jež vyjadřuje podstatu židovské víry: "Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou." Pokud takto člověk Boha miluje, může se Boží přítomnost stáhnout do rozměrů lidské skutečnosti. V opačném případě tuto Boží přítomnost nestačí obsáhnout ani veškerý vesmír.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio