Být vyvolen

Sir Jonathan Sacks

Část Tóry, kterou jsme v sobotu 25. listopadu četli při šabatové bohoslužbě, přináší i známý příběh o Jákobovi a Ezauovi. Na první pohled se zdá, že Izák dal přednost Jákobovi, že zatímco Jákoba vyvolil, Ezaua zavrhl. První kniha Mojžíšova je mimo jiné i o tom, koho si Bůh vybere a koho ne. Je zřejmé, že vyvolení má hluboký psychologický dopad na obě strany. Být vyvolený, jak zjistil Jákob, znamená, že jsou na vás kladeny vyšší nároky a žijete s mnohými těžkostmi. Ale i opak je náročný, jak zjišťujeme při vyhnání Sářiny služky Hagar či v příběhu Josefa a jeho bratrů.

O problematice vyvolení hovoří i kniha náboženských úvah vrchního britského rabína sira Jonathana Sackse. Obrátíme se k ní také teď. Text je převzat z knihy "O svobodě a náboženství", kterou pro nakladatelství p3k přeložil dr. Jan Divecký.

"Láska vede k výběru, ale výběr vytváří odcizení, které vede k napětí, jež může vyústit v konflikt a násilí. To naznačuje i biblický úvod - Bůh si vybral Abelovu oběť, což Kaina dohnala až k bratrovraždě.

V Esauově příběhu je skryto něco velmi hlubokého. Výběr jednoho nemusí být zavržením druhého. Esau není vybrán, ale není ani odmítnut. I on obdržel požehnání, dědictví a zemi. I jeho potomci se stali králi, kteří vládli. I on měl dobré vlastnosti. Ne náhodou Tóra svádí naše sympatie k celému lidstvu, nejen k vyvoleným. Protože každý člověk má v Božích očích své klady, nadání a cenu. Bůh řekl Jonášovi: "Ty lituješ keř, který jsi nezasadil, a Já nemám litovat město Ninive, které má více než sto dvacet tisíc obyvatel?"

Být vybrán neznamená, že jiní jsou "nevybraní". To, abychom byli Bohu blízcí, nás ještě nenutí bránit jiným mít s Ním své vlastní (třeba jiné) svazky. Jákob byl milován svou matkou, Esau svým otcem, ale Bůh je Bohem pro oba. Doopravdy můžeme poznat jen své vlastní vztahy, nikoli vztahy jiných lidí. Jsem více milován než moji sourozenci? Nebo méně? Pokud je tato otázka položena, vede vždy k sourozenecké rivalitě, k jednomu z ústředních témat První knihy Mojžíšovy. Je to ostatně otázka, která není na místě. Dobří rodiče milují své děti stejně. Láska se nedá měřit a odmítá srovnání. Jákob je Jákob, dědic smlouvy, Esau je Esau, který je sám sebou a který si užívá svého podílu a požehnání. Je to prosté a jemně naznačené hluboké poselství Tóry. Právě v dnešním světě střetu civilizací bychom si ho měli připomínat častěji."