Červus, gól, úleva, štěstí, slzy, euforie. Pardubičtí hokejoví fanoušci vstřebali sedmý titul
Na vítězství v extralize čekalo Dynamo 14 let. Po dlouhém čekání přišly dlouhé oslavy. Skalní fanoušci se vrátili do normálního života po několika dnech.
„Trvalo mi 2 minuty, než mi to celé došlo. Jak to tam Červus poslal, tak jsme s klukama za bubnama tak minutu stáli. Měli jsme strašnou radost, ale než k vám všechno dolehne. Pak se spustila euforie na stadionu, cestou zpátky a na Pernštýňáku,“ popisuje Michal Doležal dojmy po titulové trefě Romana Červenky.
Čtěte také
Náročné fandění
Třeba Jakub Šrankota celý měsíc nechodil do práce kvůli přípravě, výjezdům. „Bylo to hodně složité. To máte stovky telefonů denně, a to nejde.“ Doplnil ho Daniel Jaroš: „Je to náročné fyzicky, finančně i psychicky. Když to člověk zpětně vidí, tak to za to všechno strašně moc stojí.“
Fanoušci doufali, že šestý finálový duel v Třinci přinese kýžený triumf. „Ven samozřejmě jede menší počet lidí než na domácí zápasy. Jsou tam lidé, kteří jezdí na hokej celý rok. Na zdravé jádro se při play-off nabalují ostatní. Zároveň jsme věděli o plném Pernštýnském náměstí. Je paráda, že tím město takhle dokáže žít. I hráči to registrují a je to pro ně extra motivace navíc.“
Věřili fanoušci od začátku trenéru Pešánovi? Jezdí na venkovní zápasy všechny generace příznivců? A jak dlouho trvá vytvoření chorea? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
