Češi ji objevují v cizině. Pozapomenutá Anna Zemánková obsadí na prázdniny Gočárovu galerii

„Začala tvořit až okolo svých 50 let. Ona vždycky k tvorbě tíhla, ale z pragmatických důvodů se vyučila dentistkou. Pak si otevřela vlastní praxi, věnovala se tomu a později se stala ženou v domácnosti. Když jí děti odrostly, procházela syndromem prázdného hnízda, měla menopauzu a zažívala emocionální turbulence. Synové našli její díla z mládí a nasměrovali ji tímhle směrem,“ říká kurátorka Natálie Drtinová.

Unikátní tvorba

Když Zemánková měla čas a prostor, začala tvořit a hodně plodně. „Těch věcí za těch pár desítek let, co se tomu zvládla věnovat, vytvořila několik tisíc. Kreslila skoro každý den a strašně ji to chytlo. Výjimečná je asi takovou jedinečností. Neměla umělecké vzdělání, nepohybovala se v uměleckém světě, takže nekopírovala žádné trendy. Její tvorba je ale krásná, skvělá, imaginativní, originální. Esteticky zapadá mnohem víc do dnešní tvorby než tehdejší.“

Proč se vůbec rozhodla letos v létě Gočárova galerie v Pardubicích přistoupit k tvorbě této umělkyně a představit ji veřejnosti? „Celý rok se věnujeme tématům přírody, tělesnosti. Začali jsme výstavou Lekce krajinou. Teď jsme se rozhodli zaměřit na jednu autorku, monograficky ji představit. Jde o náš dosavadní největší projekt, přes všechna tři patra. Kvůli tomu jsme se rozhodli i svěsit stálou expozici. Bude nás potom v příštích letech čekat tedy nová expozice,“ uvedl další kurátor Pavel Liška.

Gočárova galerie vystavuje na výstavě Plody s chutí bramborových šišek díla Anny Zemánkové|foto:Michal Kudláček, Gočárova galerie

Název Plody s chutí bramborových šišek vychází z jednoho díla Anny Zemánkové. „Ona přitom svá díla většinou nepojmenovávala. Tohle je jedna z výjimek. A taky ten název nám indikuje to, že těch plodů na výstavě bude několik. Plody jsou náznakem něčeho budoucího. Něčeho, co můžete někam zasadit a co se nějak různě může vyvíjet. A spousta umělců, kteří dnes tvoří, mimochodem vychází taky z její tvorby, buď vědomě či nevědomě. Takže my tam budeme mít různé intervence pěti autorů.“

Doma nebyla prorokem

Hned dvakrát se umělkyně dostala na Benátské bienále. „Přesto slýchám od spousty lidí, že její dílo poprvé viděli a zjistili, že existuje, až někde v zahraničí, třeba v Paříži anebo v New Yorku. V poslední době se už dostává docela do galerií hlavně současného umění v Praze a v Brně a všude možně po Česku. A my tady máme po dlouhé době právě takovou velkou institucionální monografickou výstavu,“ oceňuje Drtinová.