Český olympijský tým má poprvé kaplana - brněnského kněze Oldřicha Chocholáče

Právě se balíte do Ria, jaké to je, jaké máte pocity?

„Tak určitě jsou to pocity velkého očekávání, protože to bude něco zcela nového, nová životní zkušenost a zároveň i zkušenost, při které budu moci být nějak platný zvláště naším sportovcům a všem těm, se kterými se v Riu setkám.“

V čem vůbec spočívá služba kaplana Českého olympijského týmu?

„Když Papež František mluvil s italským národním olympijským výborem, tak před nějakým časem mluvil o tom, že olympijský kaplan je přátelská přítomnost, takže vnímám podobně i to, že vlastně tam mám být přítomen jako ten, na koho se mohou kdykoli obrátit, jako ten, který je zároveň i otevřený k jejich problémům, těžkostem, protože dobře víme všichni, že jsou na olympijských hrách všichni sportovci pod velikým tlakem, protože je to mnohdy pro ně životní událost, životní úkol, který mají před sebou.“

A jste k dispozici skutečně pro všechny sportovce, nebo jenom pro věřící?

„Tak samozřejmě asi věřící víc ocení, že se mohu s nimi modlit, mohu třeba pro ně slavit bohoslužbu, ale jsem otevřený i pro nevěřící. Myslím si, že něco takového, jako je zpovědní tajemství, může ocenit skutečně každý, zvláště v dnešní době, kdy se všechno publikuje a vše se natáčí, tak bych řekl, že najednou jsem zde jako kněz, tedy jako ten, který zcela zachová to, co oni mi řeknou, s čím se oni budou chtít sdílet.“

Jak se to stalo, že jste byl na tuto misi vybrán právě vy?

„Tak asi všechno mělo počátek v takovém splněném snu, který jsem si splnil v únoru 2014, když jsem odjel společně s českými fanoušky na závěr olympijských her do Soči, protože jsem vždycky chtěl být účastný této velké události a podařilo se mi to až právě v ruské Soči. A poté co se to tak nějak proslechlo, že jako kněz, i když jsem tam jako kněz nevystupoval, jsem na olympijských hrách byl, tak se na mně potom obrátil pan kardinál Dominik Duka s tím, jestli bych nechtěl provázet olympioniky třeba na dalších hrách, takže spíš všechno vzniklo z takového splněného snu.“

Oldřich Chocholáč – kaplan českého olympijského týmu|foto: Soukromý archiv P. Oldřicha Chocholáč

Známe působení kaplanů v armádě, kteří působí zejména v oblastech válečných konfliktů, olympijské hry, to je něco docela jiného, v čem vidíte specifičnost práce právě se sportovci během tak významné události a připravujete se na to nějakým zvláštním způsobem?

„Tak určitě je to něco jiného než služba pro vojáky v zahraniční misi, i když je to možná podobné v tom, že tak jako oni jsou v jakémsi stresovém prostředí, tak velmi podobně jsou i sportovci na olympijských hrách středem pozornosti a v jakémsi stresovém prostředí, protože všichni očekávají, že vydají ty nejlepší výkony. Takže v tom bych viděl možná trošičku paralelu i v tom, že má úloha kaplana, stejně jako vojenského kaplana, není evangelizační, ale právě spíše služba té přítomnosti.“

A připravujete se na to nějakým zvláštním způsobem?

„Zvláštním způsobem se připravuji duchovně, to znamená modlitbou. A prosím všechny zároveň o modlitbu. Ale pokud chcete i prakticky, tak díky mým přátelům mi byla doporučena i literatura, například ze sportovní psychologie, aby člověk lépe nahlédl do toho prostředí , nebo vůbec do toho myšlení, které se odehrává kolem sportovců.“

A jak je to vůbec během olympiády s bohoslužbami, je v olympijské vesnici kostel, nebo kaple, nebo něco podobného?

„Tak pokud jsem dobře informován, to uvidím až na místě, až tam přijedu, tak Brazilci nachystali v olympijské vesnici jakési náboženské centrum, protože tam nepřijedou jenom křesťané, ale z různých světových náboženství lidé, tak aby měli možnost se někde zastavit, ztišit, setkat se tam třeba i s duchovním a je to také i prostor, kde bude možné slavit bohoslužby.“

Budete sportovcům žehnat, nebo podpoříte nějakým způsobem duchovně tu jejich přípravu na sportovní výkon?

„Bude záležen na každém sportovci, jestli se vůbec bude chtít se mnou setkat, jestli se mnou bude chtít mluvit i o věcech, které se týkají jeho vztahu k Bohu nebo vůbec duchovních věcí, takže nebudu se rozhodně vnucovat, je to nabídka. To znamená, když bude někdo chtít, abych mu požehnal, tak mu rád požehnám, když bude někdo chtít, abychom se třeba společně pomodlili, nebo za něho pomodlili, tak samozřejmě jsem k tomu otevřený.“

Už jsme zmínili, že jste velkým sportovním fanouškem, budete mít možnost sledovat výkony sportovců přímo na sportovištích?

„Zatím tam spíš odjíždím s tím, že možná ten čas ani nebude, to je riziko této služby, že člověk bude na olympijských hrách, ale možná z olympijských her nezažiju nic jiného než jenom tu atmosféru a setkání se sportovci, takže spíš bude záležet na okolnostech, jestli to vůbec bude možné a jak bude prostor a čas i k tomu fandit třeba přímo někde na stadionu.“

A na jaký sport byste se nejraději podíval?

„Přiznám se, že asi nejbližším sportem pro mě je plavání, protože to je asi něco, co mám rád i osobně. Rád si vždycky někde, kde je to možné, zaplavu, voda je takovým živlem, který skutečně mám moc rád, takže plavání by bylo asi na prvním místě, ale samozřejmě rád bych podpořil všechny sportovce z českého týmu, ale nevím, jestli to bude vůbec technicky možné.“