Chcete vědět, kdy nás naši muži milují?

Nedělej to! Dala jsi ji na stůl ty? Nedala. A protože ze stropu nespadla, je pan Fuchs jediný člověk, který mohl dát tenhle neforemný kousek dřeva na stůl. Kdyby chtěl, mohl ji vyhodit do koše on. A jelikož to neudělal, znamená to, že je tahle podivná tříska pro něho důležitá.

A tak jsem třísku na stole nechala, akorát jsem ji položila stranou, vedle květináče, aby nám nepřekážela, až budeme jíst.

Z toho, co jsem udělala, vyplývá jedna důležitá rada pro všechny ženy, které v bytě, kde žijí s mužem, najdou občas věci, které by nejradši vyhodily. Nikdy se pokud možno, nedotýkejte ničeho, co považujete za věc na vyhození, ale zároveň víte, že ta věc není vaše, ale je muže, který s vámi bydlí, a je úplně jedno, jestli je to váš manžel nebo přítel. Nechte tu věc tam, kde je. Nevšímejte si ji, i když je fakt, že někdy je to dost náročné, protože se většinou jedná o věc, která prostě nemá právo na existenci, a už vůbec ne ve vašem bytě!

Tahle „moje“ tříska ležela na stole, vedle květináče, asi měsíc. A pak se jednou večer ozval z kuchyně hlas pana Fuchse.

„Tady na stole jsem měl třísku. Kde je? Tys ji někam dala?“

Jeho hlas byl nejistý, ale zároveň v něm byla slyšet začínající naštvanost. V duchu jsem se pochválila. Vidíš, myslí si, že jsi ji vyhodila a připravuje se na to, jak ti vynadá! Chvíli jsem ho nechala v nejistotě, a když jsem poznala, že se nadechuje, aby otázku opakoval, vítězně jsem odpověděla.

„Máš ji tam. Je u květináče. Tvých věcí si zásadně nevšímám.“

Za chvíli jsem se šla podívat, co dělá. Na stole rozložil noviny, na ně položil starý rámeček a k němu opatrně přilepoval třísku, která se z rámečku pravděpodobně někdy koncem minulého století, odloupla, on ji pečlivě schoval, před měsícem ji někde našel, pak mu trvalo další měsíc, než k ní našel i ten rámeček a teď je dával po letech k sobě, rámeček a třísku, která do rámečku zapadla jako prdelka na nočník, jak říkávala moje babička…

Tak to byla tříska, kterou jsem chtěla vyhodit. A teď vám poradím ještě něco, moje milé posluchačky! Když vám muž řekne, vyhoď to, a podá vám staré triko, které se nehodí už ani na chalupu, nikdy ho nevyhazujte, i když se vám v ruce skoro rozpadá! Vyperte ho a schovejte ho na chalupě do skříně. A pak čekejte.

A věřte mi, že přijde chvíle, kdy se ozve, nemám tu někde nějaké staré triko?

A vy, jak jinak než vítězně, vytáhnete to jeho staré triko, které chtěl vyhodit, a podáte mu je.

„Já myslel, že jsi ho vyhodila,“ řekne váš muž a vy zjihnete, a i když si nevzpomínáte na jedinou věc, která by vás spojovala s tímhle starým trikem, dojatě řeknete: Víš, bylo mi líto ho vyhodit…
Není to, pravda, příliš poetické, ale nevyhozená tříska a zachráněné staré triko, to jsou momenty, kdy nás naši muži milují…