Chuť kiwi. Autorka knih o slavných vydala nejosobnější dílo

„Jsou to vzpomínky na mládí, na dětství, na otce, což byl známý malíř Karel Valter. Pak se postupuje dál, jak to život nese. Honza hledá svou cestu k muzice. Hledá ji dost trnitě, ale najde,“ řekla Marie Valtrová ke knize Chuť kiwi - vzpomínky, grafika a obrazy.

Pochopila, že ho nechápala

Po studiích v Praze se Valter dostal do Pardubic, kde v roce 1969 nastoupil na post prvního fagotisty. „Já jsem sem přišla v roce 1976. Oba jsme z Tábora, což nás svedlo. Stejně jako společné zájmy. Honza byl inspirativní bytost. Prožili jsme spolu skoro 50 let a líbilo se mi to. I když někdy to byla legrace, a někdy ne.“

Čtěte také

Citlivé zpovědi jednoho blázna. Autor se vypsal z bipolární poruchy

Knihu začala Marie Valtrová vytvářet ještě během života svého muže. „On psal texty, posílal mi je do počítače, abych je ukládala. Když zemřel, tak mi ta skutečnost trochu vzala dech, ale ne natolik, abych se nepustila do psaní této knížky. Mojí velkou oporou byla Honzova sestra Máša, která je výtvarnice. Vybrala tam krásné obrázky. O všechno jsme se dělily rovným dílem, radily jsme se pořád. Po dvou letech tedy vznikla Chuť kiwi.“

Právě tahle knížka je ze všech autorčiných nejosobnější. „Čtu si ji opakovaně. Říkám si, že jsem Honzovi asi vždy nerozuměla. Nevnímala jsem, že ho bolí nohy, že je nešťastný. Brala jsem to, že to přejde a bude to zase dobré, což nebyla pravda.“

Osudové cesty

Dílo se dotýká i pardubického orchestru. „Jsou tam jeho vzpomínky na Španělsko, Itálii a Ameriku. Ta Amerika je boží. Když to člověk čte, tak je rád, že je doma. Cestování bylo dramatické a drastické. Honza měl problémy týkající se končetin. Sedět celé dny v autobuse pro něj nebylo nic lehkého.“

Po otci podědil Valter výtvarný talent. „Máme plný pokoj obrazů. Kdysi jsem mu připravovala výstavu a musím říct, že měla velký ohlas. Skládal taky hudbu. Spolupracoval s Československým rozhlasem v Hradci Králové. A jako pedagog působil i na pardubické konzervatoři. Dalo mu to dost námahy. Ta generace nebyla úplně ideální. Dělal to dost dlouho a řekl dost,“ konstatuje Valtrová. 

Rod Hrušínských, Marie Tomášová, Ester Krumbachová a další. Jak se psalo o slavných? Proč autorka o sobě říká, že byla drzá? A kterou skladbu od Mozarta nezná každý? Poslechněte si celý rozhovor.