Co má společného Václav Havel, rozvrzané kolo a studenti?
Program celého festivalu zahájil v pondělí 19. března první ze tří workshopů – Recording on Location s rumunskou režisérkou a porotkyní Ilincou Stihi. Hlavní roli jsme hráli my, studenti, a dramatizace textů Olgy a Václava Havlových, které vznikly za dob jejich mládí a vzájemného poznávání se.
I přes nepřízeň počasí, jsme se všichni sešli dopoledne v Divadle na cucky. Dostali jsme krátký dialog a začaly padat otázky typu „Co tu budeme až do večera dělat?“. Následovalo seznamovací kolečko, rozdělení rolí a už nic nebránilo tomu, abychom se pustili do čtené zkoušky.
Ani jsme se nenadáli a už jsme stáli venku a probírali jsme náladu postav a jednotlivé rozmístění herců. I přes to, že se první scéna nahrávala venku, bylo potřeba trochu dokreslit okolní ruchy. Proto si někteří zahráli například na popeláře nebo na zametací četu. Již při této scéně jsme pochopili, že nebude problém zaplnit celé odpoledne. Občas někdo přeskočil řádek v textu nebo propůjčil své postavě málo emocí, takže jsme opakovali scénu neustále dokola. Došlo i na jediné přeobsazení. Kolo č. 1 bylo přeobsazeno kolem č.2, protože to původní bylo málo rozvrzané.
Nemuseli jsme chodit daleko, protože naší další zastávkou bylo Dolní náměstí. Ilinca nám tentokrát u některých postav sama předvedla, jak by se měly cítit, a mohlo se začít natáčet. Tato část nás obohatila o zajímavé zkušenosti, jako například, že zvukař dokáže ocenit i krásný zvuk vaší chůze, nebo že když najdete závětrné místo, tak při zvolání „akce“, se vítr vždy otočí proti vám.
Než jsme dodebatovali o tom, jestli je herectví o čekání, jak poznamenala jedna z našich kolegyň, nacházeli jsme se ve studiu Českého rozhlasu Olomouc. Zde proběhlo jen krátké natáčení pasáží, které později v postprodukci poslouží spíše jako zvukové efekty.
Poslední oázou byla Katedrála sv. Václava. Nebylo by to natáčení, kdyby se obešlo bez technických komplikací, a tak nám při poslední scéně vypověděl službu jeden z portů. Nejednalo se však o příliš závažný problém, a tak jsme za zvuků chrámového zpěvu úspěšně dotočili i poslední část.
Jestli vás zajímá výsledek, tak si přijďte naši skromnou dramatizaci poslechnout ve čtvrtek od 13:30 do Filmového sálu Uměleckého centra Univerzity Palackého.
