David Macháček v kůži dospívající slečny: Myslel jsem jako teenagerka

„Dostal jsem objednávku z nakladatelství. Možná jim její naivní až dětský styl připomínal to, jak si ta dvojverší píšu já. Mnohokrát jsem litoval toho, že jsem kývnul. Nebylo to vůbec tak jednoduché, jak jsem si na první pohled myslel,“ usmívá se publicista David Macháček.

Neznala výsledek

Při překladu neměl muž ve středních letech problém vcítit se do pocitů dospívající dívky. „Spíš bylo těžší pochopit dobu. Někdy mi verše připadaly přepjaté anebo až moc patetické. Tam jsem si potřeboval sám pro sebe připomínat, kdy to psala. Pak jí člověk i něco odpustí anebo si řekne, že jí křivdil. Pohybovala se v prostředí, kde pronásledování Židů jako byla ona končilo jejich vyvražďováním. To asi člověku běhají v hlavě jiné pochody než normálně.“

Polka Renia Spiegel prostřednictvím Davida Macháčka nabízí čtenářům unikátní dílo. „Nejsou to nějaké zpětně sepsané vzpomínky někoho, kdo přežil holokaust. Ona ho nepřežila. A deník si psala jako holka, která netušila, jak se druhá světová válka vyvine. O to je to pro mě i pro čtenáře autentičtější. Chtěla, aby ji někdo miloval a aby sama mohla někoho milovat. Najednou do toho vletí válka a úplně překope osudy.“

Zadušený talent

Podle Macháčka Spiegel literární talent měla. „Chtěla být básnířkou. Za několik let psaní se posouvala. Bylo vidět, že se zlepšuje. První verše byly typicky dívčí, ale pozdější zápisky už byly mnohem zajímavější. Měla našlápnuto dobře.“

David Macháček

Narodil se a žije v Pardubicích.
Momentálně editor zpravodajství Českého rozhlasu, dřív investigativní reportér České televize (Reportéři ČT).
Jeho facebookový fotodeník vyšel knižně jako Den po dni.

I když dívka nepočítala s vydáním zápisků, překladatel jí nechtěl verše moc upravovat. „Nebylo by fér do nich zasahovat a snažit se je nějak vylepšovat. Někdy si člověk říká, že to tam moc drhne anebo že použila nějaké až moc okaté klišé. Ale ona nebudovala básnickou sbírku. Byl to čistý deník a je třeba žánr respektovat. Deníkové poznámky jsou cenné právě proto, že nejsou stylizované zpětně.“

David Macháček si teď dokonce víc váží svého vlastního deníku. „Dochází mi, jak je cenné dělat si průběžně poznámky nezatížené nějakým rozpomínáním anebo zkreslením. Člověk si zavede rituál, kdy si zaznamenává to, co prožil. Nemusí to být detailní poznámky. Mají větší cenu, než si myslíme. Můžeme se vracet, připomínat si.“