Dějiny betlémů v Čechách začínají rokem 1562. Bez jesliček a cukroví by to ani nebyly Vánoce
Městské muzeum a galerie JWM v Úpici vás zve na tradiční vánoční výstavu, letos s názvem vypůjčeným z jedné ze starých českých vánočních koled - Den přeslavný jest k nám přišel! Těšit můžete na výpravu za taji vánočního pečení našich praprababiček, za nimiž se vypravíme do časů starého Rakouska a první československé republiky, a především na betlémy, bez nichž by naše Vánoce Vánocemi snad ani nebyly.
Třetí adventní neděle je už za námi. A právě probíhá poslední adventní týden. A tak jsme se sešli s ředitelkou muzea v Úpici Janou Nešněrovou, abychom se na Vánoce pěkně a dostatečně, společně trošku připravili.
Jak se chystáte vy osobně na Vánoce? Tak dárky už jsou?
Lhala bych, kdybych tvrdila, že nejsou. Ale já jsem chtěla říct, že my muzejníci to máme samozřejmě jednodušší než všichni ostatní. My musíme být na Vánoce přichystaní už na začátku adventu. Protože všechna muzea otevírají vánoční výstavy s první adventní nedělí. Takže my máme vždycky trošičku náskok.
A co tedy Vánoce u vás v Úpickém muzeu? Vy už jste také zahájili letošní vánoční výstavu.
Tak. Bylo to 1. prosince. My zahajujeme vždy před první adventní nedělí a výstava je věnovaná řekněme takovým tradičním staročeským Vánocům a to v podobě dvou takových dědictví řekněme, která z těch tradičních Vánoc máme do dneška. První z nich, to je vlastně tradice, která je mnohem starší než dnes neodmyslitelné zdobení vánočního stromečku, totiž tradice vánočních betlémů. A ta druhá je to, co nám zůstalo z těch staročeských Vánoc na stole. Takže staročeské recepty, staročeské vaření a především letos u nás v úpickém muzeu pečení.
Takže se hodně peklo. Určitě to u vás na vernisáži vonělo?
Nejen na vernisáži. My potom s takovou výstavou máme trošičku problém, to se musím přiznat. Protože návštěvníci kolikrát neudrží ruce a mlsné jazýčky. A v průběhu konání té výstavy ujídají exponáty. Takže my pak musíme dopékat, ale koneckonců mlsání k Vánocům patří.
Jaké to bylo tenkrát na vánočních stolech našich praprababiček?
To je dobré zařazení, praprababičky, respektive možná prapraprababičky. Na přelomu 19. a 20. století ty sváteční stoly samozřejmě odvisely od toho, v jakém společenském postavení se lidé nacházeli. A to, co prezentujeme, tak je řekněme taková střední a bohatší měšťanská třída. A pokud jde o cukroví, kdybychom je srovnali s tím, co pečeme dnes, si kolikrát člověk říká, že dává hodně cukru a másla a jak jsme hrozně rozmazlení a kolik toho jíme. Ó jé! Kdyby se tak lidé podívali do těch starých kuchařek, které ukazují, jak jedli ti naši bohatší praprapra předkové, to by se podivili. Takového cukru, takového másla a co je na tom nejhorší, takových zbytků při pečení, to dnes už naštěstí nevedeme.
Co měli dříve za cukroví? Linecká kolečka mě napadá, pracny, nebo nějaké knoflíky?
Přesně tak. Ty kuchařky jsou rozděleny na cukroví sněhové a nesněhové, pečené a nepečené a je to tak v poměru 1:1. Velmi zvláštní jsou chutě a vůně. Používalo se hodně anýzu, který dnes známe tak maximálně z perníkového koření, které je perfektně vyvážené. Ale takové anýzové rohlíčky, anýzová srdíčka, cukroví, která se pekla zvláštním způsobem, v podstatě jste nanášel jedno těsto, to těsto se upeklo po nějakou kratší dobu, řekněme třeba 4 minuty, pak se nanášelo druhé těsto a potom, co se to upeklo, tak se teprve vykrajovalo. A takové specifické záležitosti. Hodně se používalo čerstvých plodů, i citrusových dovozových, pomeranče, citróny, to je evergreen do dnešních dnů.
A co betlémy, které jsou hlavní součástí té vaší výstavy? Kolik jich tam máte?
To jste mě zaskočil. Já je nikdy nepočítám, ale je jich plné muzeum. Betlémy papírové, vyřezávané, dřevěné. I pohyblivé máme.
Jak to s tou naší betlémářskou tradicí vlastně bylo? Když se podíváme do historie Krkonoš, tam byli vyhlášení betlémáři.
Těch betlémářských oblastí bychom po Čechách našli celou řadu. Tady u nás bychom mohli říct, ano Krkonoše, ale také Orlické hory. Kdybychom se na to chtěli podívat z takové ptačí perspektivy řekněme, tak bychom museli zajít poměrně daleko a to k prvnímu betlému, o kterém slyšíme v českých dějinách. To bylo v polovině 16. století, přesněji v roce 1562, kdy historické zprávy přinášejí informaci, že v Praze byly postaveny jesle, jaké dosud nikdo neviděl. A od toho roku 1562 začínají dějiny betlémů v Čechách.
Víme kdo postavil vůbec první jestličky?
Víme to. Je adventní čas, připomíná se to každý rok. Ten první betlém se přičítá svatému Františku z Assisi, který ve třetině 13. století, přesně v roce 1223, měl slavit vánoční bohoslužbu v jeskyni v italském Grecciu tím způsobem, že k jeslím přivedl živého vola a živého osla a postavil jakoby první živý betlém. Takže v životní velikosti, živá zvířata. Vědci se samozřejmě přou o to, jestli je to je původ betlémů, nebo původ církevních her. Je otázka, jestli živý betlém, třeba u nás v Úpici bude 26. prosince zase živý betlém, tak jestli je to vlastně oživená nějaká skulpturální záležitost toho betléma samotného, nebo jestli je to pozůstatek církevních vánočních her, které známe už z gotického období a potom se rozvinuly v období barokním. Já bych k tomu možná ještě připomněla, že pro naše území je důležitá role úplně jiného řádu, nikoliv františkánů, ale jezuitů, které máme spíš spojené s jakýmisi negativy. Ale naopak, jak jsme zmiňovali ty jesle, které se postavily v Praze, tak to byla práce jezuitů.
To byla jezuitská kolej v Praze.
Přesně tak. Ale chtěla jsem poukázat, to zobrazení narození Páně známe i starší nežli je ta Františkova vánoční bohoslužba. To nejstarší se zachovalo v katakombách svaté Priscilly, což je architektonická památka římská, starokřesťanská. To jsou nejstarší architektonické křesťanské památky s vybarvenými stěnami a zobrazeními. Tam je narození Páně velmi zvláštně zobrazené. Je to jen dítě v jeslích a u něj vůl a osel, případně pastýři. Dnes když se řekne minimalistický betlém, tak si každý představí Marii, Josefa a děťátko a to stačí. Ve stáji, případně s hvězdou. Ale původní minimalistický betlém ze 3. století bylo jen děťátko a ta dvě zvířata.
Já jsem našel, že první kostelní jesle byly v roce 1650 postaveny i tady v Hradci Králové.
Ano 1650. To je skutečně rok, kdy máme doloženo postavení betléma tady u nás v Hradci Králové, polovina 17. století.
Ale potom to prý snad nějaký panovník i zakázal.
Přesně tak. To je taková ilustrace momentu, že všechno zlé je k něčemu dobré. To, na co narážíte, jsou Josefínské reformy. Josef II. opravdu vypověděl betlémy z kostelů a chrámů. Bylo to po roce 1780, kdy on nastoupil svoji vládu po smrti maminky Marie Terezie. Není to tak, že by Josef neměl betlémy rád, nebo, že by neměl rád Vánoce, to vůbec ne. Byl to hluboce zbožný člověk. Ale stejně jako vysoce postavení preláti a ostatní církevní hodnostáři velmi intenzivně vnímal skutečnost, že když se na začátku adventu ty veliké překrásné barokní kostelní betlémy postaví, tak lidé mají oči jenom pro ty betlémy. A vůbec se nesoustředí na to, co se při té bohoslužbě děje. Proto Josef II. velmi přísně a striktně betlémy z kostela vypověděl. A proč jsem říkala, že je všechno zlé k něčemu dobré? Protože tím vlastně začíná zlatý věk lidových betlémů. Lidé se těch betlémů, které milovali z kostelů, nevzdali. A tím, že najednou už pro ně v kostele nebyl prostor, tak vznikla veliká poptávka na to pořídit si je domů. A proto máme dnes doma přirozeně každý svůj betlém.
A to už je tradice našich řezbářů. Slavné kralické betlémy byly i vývozním artiklem do světa.
Přesně tak. U nás to byla nejen ta Kralická oblast. Ti nejstarší autoři betlémů, což je také zvláštní, nebyli řezbáři. Ti, kdo se toho hned chopili, to byli tiskaři, kteří kolportovali do celých českých zemí a široko daleko. A přichystali betlémy na vystřihování, protože to bylo nejlevnější. Levnější způsob, jak je dostat mezi lidi.
To je vlastně velmi populární i dnes.
Samozřejmě. A tohle vše je samozřejmě k vidění v těchto dnech u nás v muzeu na vánoční výstavě. Ta má mimochodem název podle jedné koledy. Jmenuje se Den přeslavný jest k nám přišel. My se každý rok snažíme vytáhnout nějakou starou koledu a nějaký takový trefný verš z ní. Takže u nás letos v Úpici Den přeslavný jest k nám přišel, v němž má býti každý vesel.
Tak se přijeďte i vy do Úpice do muzea podívat, určitě to stojí za to. Do kdy je výstava otevřená?
Výstava vánoční je v Úpici otevřená až do Třech králů, respektive je to neděle po Třech králích, 7. ledna, kdy můžete naposledy navštívit naši vánoční výstavu.
Moc děkujeme za zajímavé a poutavé povídání o Vánocích. A přejeme samozřejmě i vám hezké Vánoce. A vše dobré v novém roce.
Související
-
V Třebechovicích nemají jen Proboštův betlém. Sbírka čítá na...
Dneska se podíváme do Třebechovic pod Orebem. Když se řeknou Třebechovice, tak si asi každý hned představí známý třebechovický betlém. A i o něm budeme určitě mluvi...
-
Měšťanský betlém Jarmily Haldové mají v Novém Městě nad Metují. Jsou v něm vyřezáni místní lidé
V čase adventu bychom měli trochu ztišit mysl a výrazně zpomalit. Alespoň trochu ubrat z toho drtivého tempa, kterým se život v poslední době řítí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
