Demenci je nutné podchytit na začátku. Jedině tak máme šanci nemoc přijmout a připravit se na ni se svými blízkými

„Člověk ztrácí schopnost empatie, protože je narušený lalok, kde máme emoční centrum. Takový člověk může být agresivní, ztrácí zábrany, mluví sprostě, i když v životě tak nikdy nemluvil. Může se projevit nesmyslná žárlivost, ale paměť funguje dobře,“ vysvětluje sociální pracovnice z Centra sociálních služeb a pomoci Chrudim Pavla Hurtová.

Sociální pracovnice Pavla Hurtová|foto:Jitka Slezáková, Český rozhlas

Každý typ pokročilé demence je pro postiženého i pro pečující rodinu velmi náročnou zkouškou. Může docházet ke konfliktům. V případě rozvinuté frontotemporální demence dochází například i k nadměrným sexuálním potřebám.

Podpora rodiny je k nezaplacení

Důležitá je především podpora blízkého a jeho přijetí v rodině. „On sám pociťuje, že se s ním něco děje a trápí se s tím, že to nefunguje tak, jak byl zvyklý. Tady je velmi důležitá podpora, vědět, co se s člověkem děje, vědět, jak to bude zhruba probíhat, a mít možnost se připravit na budoucnost,“ připomíná Pavla Hurtová.

V počátečním stádiu demence je člověk ještě schopen urovnat si majetkové záležitosti, vyjádřit se například k tomu, koho by chtěl za opatrovníka.

Velmi pomáhá pravidelný režim

„Ve střední fázi demence je moc fajn udržet to, co funguje, co člověku ještě jde. Velmi pomáhá pravidelný režim. Klienty v našem chrudimském stacionáři orientujeme denním režimem, velmi jim to vyhovuje, pokud to i rodina dodržuje, tak to pomáhá a předchází poruchám chování,“ pokračuje sociální pracovnice Hurtová.

Člověk si při manuální činnosti pohybem rukou procvičuje jemnou motoriku i mozkové závity|foto:Robin Röhrich, Český rozhlas

Doporučuje také podporovat aktivity běžného života, které nemocný ještě zvládne a motivuje ho to. Které aktivity to jsou? „To je u každého jiné. Ve stacionáři máme paní, která vždycky velmi pilně uklízela domácnost. Když je neklidná, tak víme, že jí pomůže třeba to, že jdeme zametat chodbu nebo utírat nádobí,“ popisuje Hurtová.

Vytáčení telefonu stále dokola

Ve střední fázi už člověk s demencí potřebuje dohled. Neví, jak si pustit televizi, neovládá telefon. Volá různým lidem nebo stále dokola. Dostává se do nekomfortních situací, ve kterých mu není dobře. Je to velmi komplikované a zdrcující i pro pečujícího. Jak se s tím vyrovnat? Jediným řešením je jeho nemoc přijmout. 

„Pokud nezvládneme přijmout onemocnění jako pečující, doporučuji vyhledat psychologickou pomoc. Přijmout to, co mého blízkého potkalo, je nesmírně důležité. On se nám nepřizpůsobí. My se musíme přizpůsobit jemu, pokud ho chceme provést zbytkem jeho času, být s ním až do konce, je potřeba jeho nemoc přijmout,“ říká Pavla Hurtová.