Deset let dřiny nese ovoce. Hrad Rabštejnek čeká slavnostní otevření

„Cítím napětí, nervozitu. Na jednu stranu by to člověk už chtěl mít za sebou. Doufám, že to všechno dobře dopadne. Jinak se samozřejmě těšíme. Je to završení jedné velké etapy,“ říká jeden z majitelů Vít Novák.

Do zimy u kamen

Spousta lidí už interiéry Rabštejnku v nějaké části rozpracovanosti viděla. „Měli jsme tam vítání občánků, svatby. Oficiálně zpřístupněno bude všechno od soboty 28. září od 14 hodin, kdy je připravený taky bohatý program. V podkroví se nám díky podpoře Pardubického kraje, mnoha firem a fyzických osob podařilo vybudovat hradní muzeum, kde jsou vitríny se středověkými nálezy, odkazem na Auerspergy, Geopark Železné hory nám dodá podklady ke geologickému vývoji ještě před postavením hradu. Chceme tam mít fotografie z oprav a podobně.“

Bez brigád by se obnovení Rabštejnku neobešlo|foto:Vít Novák

Hrad by se měl využívat nejenom v létě, ale taky v sychravém počasí. „Šlechta v roce 1856 vestavěla do hradu dvě místnosti. Do jedné z nich umístila kachlová kamna. Ta se zničila v roce 1965. Přihlásili jsme se do Burzy filantropie, kde jsme díky donátorům získali polovinu ceny těch kamen. Instalovat bychom je měli koncem října anebo v listopadu.“

Rabštejnek je podle Nováka otevřený během brigád, tedy jednou za 14 dní v sobotu. „Pak děláme párkrát do roka Den otevřených dveří. Pro skupiny minimálně 10 osob pořádáme komentované prohlídky. Je potřeba se dva dny předem ohlásit.“

V tohle nedoufali

Když hrad kupovali, tak o nějakém slavnostním otevření pro veřejnost vůbec neuvažovali. „Postupnými kroky se ukazovaly okolnosti a že i toto lze. Když jsme první rok přišli za památkáři, ujistili jsme je, že všichni máme kde bydlet a že zříceninu rozhodně nebudeme zobytňovat. Nakonec ale byli pro, že můžeme obnovit střechu, jakou tam měli Auerspergové.“

Dobrovolníci nejdřív zakonzervovali nejohroženější části. „Druhým projektem, na který jsme potřebovali závazná stanoviska, byla právě střecha. Teď už opravujeme další hradby. Máme před sebou spoustu úkolů. Až bude hotovo, toho se asi ani nedožijeme. To bude na několik generací. Děti se práce docela chápou, za což jsem rád. Vnuci to třeba dokončí.“

Novák se snažil spočítat lidi, kteří se na obnově za celých 10 let podíleli. „Chtěl jsme jim na hradě udělat malou cedulku. Mám jich vypsaných asi 200 a na dalších minimálně 100 jsem zapomněl anebo neznám jejich příjmení. Na jeden den přišel Pepa, Jirka, které jsme už víckrát neviděli. Ale i jejich zásluhy jsou důležité.“