Děti cizinců to mají v Česku těžké. Neumějí jazyk a nemají přátele

20. duben 2015

Do Česka přijíždějí každoročně desítky dětí, které vymění azbuku nebo jiné písmo za českou latinku. Většinou pocházejí z Ukrajiny, Mongolska nebo Vietnamu. Ne vždy se ale hladce sžívají s novým prostředím a školou. Často jsou bez přátel, kontaktů, znalosti jazyka a někdy jim schází i podpora okolí.

V sedmé třídě na základní škole Dubina v Pardubicích je mezi žáky i Diana z Ukrajiny.

Podle ní je učení na české škole trochu těžší než doma, a to především kvůli jazyku.

Spolužáci navíc Dianu ze začátku mezi sebe moc nepřijali, ale už si prý zvykají a je to lepší. Rodiče Diany, kteří v Česku dlouhodobě pracují, jí do Pardubic přivezli v říjnu loňského roku.

„Postupy ve sčítání, odčítání, násobení a dělení pochopila, ale ve druhém pololetí je to těžší, protože jsme brali slovní úlohy na trojčlenku. Musí poznat, jestli je to přímá, nebo nepřímá úměrnost, a to už je pro ni složitější. Známka nebude extra špatná jako v předmětech, kde je hodně teorie,“ popisuje učitelka matematiky Radka Hemská.

Jen na pardubických školách se vzdělává zhruba 130 dětí cizinců. Odejít z domovské země a přerušit vazby na kamarády a na prarodiče, u kterých vyrůstaly, sráží dětem sebevědomí.

„Ze začátku přicházejí do škol nadšené, myslí na to, že budou mít hodně kamarádů, ale potom jsou osamocené, bezradné, a čím je dítě starší, tím je pro něj těžší zapojit se do nějaké skupiny.“

„Dítě introvert bez pomoci rodičů a školy, to je na psychické zhroucení, zvlášť když je v pubertě. To je úplně nejhorší varianta, která je v poslední době bohužel velmi častá,“ popisují pracovnice nevládní organizace Most Pro.

V současné době pomáhá asi 40 dětem zvládnout výuku v české škole. Občas se stává, že některé děti pobyt v Česku vůbec nezvládnou, a vracejí se zpátky domů, třeba do Mongolska nebo do Vietnamu.

autoři: sib , wol
Spustit audio