Děti z alternativních škol skutečný život někdy semele

Dítě - školka - kluk - chlapec
Dítě - školka - kluk - chlapec

Přátelské prostředí bez zbytečných stresů nabízí řada alternativních škol, které se tím vymezují proti tzv. školám klasickým. Jenže to může být i nevýhoda. Třeba proto, že dítě pak nemusí umět čelit překážkám a nepříjemnostem, které ho v budoucnu potkají.

Škola hrou je známé heslo našeho nejproslulejšího učitele Jana Amose Komenského. A tuto myšlenku s chutí přebírají i alternativní školy, třeba na bázi tzv. školy Waldorfské, Montessori, Daltonského plánu nebo Jenské, které se snaží vytvořit pro své žáky co nejpříjemnější prostředí.

Může to mít ale svá úskalí. Jak říká lektorka a učitelka Eva Suchomelová: „Když si položíme otázku, na co má ta škola dítě připravit, odpovědí by mělo být, že na život, který má po té škole žít.“ To ale některé alternativní školy už ve své podstatě nemusí splňovat.

Když dítěti něco nejde, nemělo by se vzdát

Nemít přesně stanovených 45 minut na výuku vnímají i někteří odborníci jako dobrou cestu. Třeba proto, že u některých předmětů, které dítě nebaví, neudrží pozornost. A naopak jindy ho zvonění může z práce vyrušit. Eva Suchomelová ale nabízí i jiný pohled: „V zaměstnání máte také určený čas na práci a pak čas určený na jídlo nebo na odpočinek. To se právě podobá rozdělení školní výuky na hodiny a přestávky.“

Čtěte také

Některé alternativní školy nabízejí možnost dát dítěti vybrat, čím a jak se dlouho bude zabývat. I v tom ale může být problém. „Pokud dítěti něco nejde, může po prvním neúspěchu ztratit motivaci. Pokud by ho u toho ale někdo udržel, ne násilím, ale vhodnou motivací, po počátečních nesnázích si může předmět oblíbit. To se často stává právě na běžných školách,“ říká Eva Suchomelová.

První lekce od života až v osmnácti?

Problém vidí Eva Suchomelová také v tom, že některé alternativní přístupny nemusí děti připravit na překážky, které je v životě čekají. To se týká mnohdy výuky některých alternativních škol, které se tvoří v rámci nějaké komunity.

Čtěte také

„Navštívila jsem třeba jednu velice kvalitně propracovanou Waldorfskou školu v malém městě Německu. Je tam od školky až po gymnázium a rodiče i děti jsou velmi nadšeni,“ popisuje a doplňuje: „Když ale potom ti jejich studenti opustí rodné město, jdou na univerzitu nebo za prací, tak se najednou ocitnou v konfrontaci s realitou, která není vůbec přátelská a spolupracující, jak jsou zvyklí. A tak první lekce, že je někdo nepřijímá, že jim někdo ubližuje, dostanou zcela nepřipraveni až v 18 letech. Může to skončit i fatálně, což nám tam také přiznali.“

Velký přínos alternativních škol pak Eva Suchomelová vidí právě v tom, že se jejich metody mohou stát a stávají součástí výuky klasických škol: „Školství se i tím posunuje k dětem přátelštějšímu vzdělávání. A dává to v kombinaci s pevně stanovenými pravidly klasické školy kvalitní pedagogický koktejl.“

Zakladatelka Montessori: Řád a důslednost musí být všude

„Zda jsou žáci připraveni na budoucí život záleží vždy na učiteli, a to se týká jak škol alternativních, tak těch klasických. U klasických může být problémem třeba biflování nazpaměť, když učivu žák vůbec nerozumí, to mu v budoucím životě je také k ničemu. Ať se jedná o jakýkoli typ vzdělávání, musí tam být řád a důslednost, ale hlavně otevřené srdce a podpora a víra, že to to dítě zvládne,“ říká zakladatelka Montessori tříd v Pardubicích Marcela Žáková.

I v alternativních školách musí mít podle Žákové vše své hranice, jde přece o výuku, ne o hraní. „Nabízíme sice možnost, aby si dítě vybralo, co bude dělat a ono obvykle sáhne první po tom, co ho baví. Ale i když ho třeba baví matematika a čeština mu nejde, stejně pak na češtinu řada přijde. Ale to už je na učiteli, který ho namotivuje. Ideálně proto, že sám je pro předmět zapálený a dokáže dítě nadchnout a zažehnout i v něm jiskru zájmu o tento předmět.“