Dítě se někdy potřebuje zašít. V Mateřské škole v Řestokách proto rozhýbali nábytek
České školství se v poslední době razantně proměňuje. Týká se to i předškoláků. Důraz se klade na respekt vůči dítěti a jeho individualitě. Jak to vypadá v praxi? „Úplně jednoduše, říká ředitelka Mateřské školy Řestoky Dagmar Krčilová, která pracuje s dětmi v programu Začít spolu. Ten v podstatě kopíruje změny, které v rámcovém vzdělávacím programu nastávají.
Podle ředitelky Krčilové je potřeba ze všeho nejdřív vytvořit pro děti správný prostor. „To znamená přestavět třídu, kde nábytek bývá po obvodu zdí tak, aby zanikla velká plocha uprostřed, ale naopak, aby se vytvořily menší koutky. Těm koutkům říkáme Centra aktivit. Děti si tam staví, hrají divadlo, vaří, je to různé. Těch koutků s různými činnostmi je celkem jedenáct,“ vysvětluje ředitelka a pokračuje:
„Dítě nepřijde do velkého prostoru, ale může se někde zašít. Je to pro něj přirozenější. Vybere si koutek podle své silné stránky, kterou rozvíjí. Pak se po dvaceti minutách všichni sejdou v tzv. reflektivním kruhu, kde si s paní učitelkou povídají o tom, co dělali, co se naučili.
V pátek sbíráme témata, o čem si děti chtějí povídat. Vybereme to téma, které se nejčastěji opakuje. Chlapce hodně zajímají traktory, ale už jsme měli i Pokémony,“ směje se ředitelka Dagmar Krčilová.
Jak se děti učí souznít s přírodou? A čím se pyšní přírodní zahrada, kterou v Mateřské školy Řestoky vytvořily? Poslechněte si více v záznamu pořadu.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
