Dochází k největšímu pronásledování křesťanů v dějinách

11. listopad 2017

Ročně je pro svoji víru zabito až sto tisíc křesťanů. Jejich pronásledování je tak masivní, že dnes už je označováno za genocidu. O tom jsou přesvědčeni organizátoři konference Pronásledování křesťanů ve světě, na které zazněly i konkrétní příběhy ze Sýrie, Severní Koreje a Súdánu.

Jak se žije v Severní Koreji a co tam prožívají křesťané, o tom na konferenci vyprávěl mladý muž, který z bezpečnostních důvodů vystupuje pod pseudonymem Timothy.

Timothy: „Řadu let jsem žil na ulici, protože moji rodiče emigrovali z politických důvodů, když jsem byl mladý chlapec. Spal jsem ve vlacích, na ulicích, na veřejných prostranstvích nebo u přátel, kteří ještě měli rodinu. Starali jsme se o sebe navzájem a podporovali se, ale všechny zabil hlad a já jsem je pohřbíval. Jako chlapec jsem byl dvakrát svědkem veřejné popravy. Jeden muž byl třeba popraven za pašování Biblí, peněz a oblečení od církve v Číně, které pak rozděloval hladovým lidem ve své vesnici. Poprava měla tři fáze a každý zabiják tři kulky – nejdřív mu vystřelili oko, pak ho střelili do žaludku a nakonec do kolene. Když se do kolene střelilo potřetí, tělo spadlo do jámy. Tak vypadají veřejné popravy v Severní Koreji.“

Nakonec se Timothy rozhodl z Korey utéct.

Timothy: „Můj první útěk byl do Číny, ale Číňané mě zatkli na mongolské hranici a poslali zpátky do Severní Korey. Byl jsem mučen, viděl jsem ty nejhorší věznice, nejdivočejší mučení, bití, otroctví – vše, čemu říkáme zločiny proti lidskosti. To strašlivé mučení na mém těle a strach ze smrti ale nemohlo zničit celý můj život. Viděl jsem světlo za tímto světem. Když mě nakrátko propustili na kauci, znovu jsem uprchl do Číny. Ale zase mě chytili a čínští policisté mě uvěznili v mezinárodní věznici. Myslel jsem, že to je konec mého života a mé cesty. Křičel jsem, byl jsem hodně vyděšený. Tehdy by bylo 16 let. Ve vězení jsem potkal gangstera a pod jeho vlivem jsem poprvé v životě začal číst Bibli.“

Konference Pronásledování křesťanů ve světě

Timothy se ve věznici začal modlit a prosit o svobodný život. Kdyby se vrátil do Severní Koreje, buď by ho popravili, nebo poslali do stalinistického gulagu. Teď žije ve Velké Británii a nedávno ukončil magisterské studium. Své svědectví před několika dny přednesl ve zcela zaplněné Knihovně Václava Havla v Praze na konferenci Pronásledování křesťanů ve světě. Tu uspořádal český europoslanec Pavel Svoboda.

Pavel Svoboda: „Pronásledování křesťanů je největší genocida, jaká probíhá v tuto chvíli na světě. Mám Dojem, že v Evropě máme všichni plná ústa lidských práv, ale když dojde na křesťany, vypadá to, jako by se lidská práva na křesťany příliš neaplikovala.“

Europoslanec Pavel Svoboda na konferenci Pronásledování křesťanů ve světě

V reakci na tuto situaci Evropská unie vloni zřítila post zvláštního zmocněnce pro podporu svobody náboženského vyznání nebo víry. Stal se jím slovenský politik Ján Figeľ.

Ján Figeľ: „Na jedné straně je křesťanů největší počet ve světě, odborné odhady mluví o počtu 2 miliardy 300 miliónů. Křesťané jsou většinové obyvatelstvo ve 2/3 států. Na druhé straně je ale situace velmi zlá a dramatická, protože probíhá bezprecedentní pronásledování křesťanských komunit. Snad největší je na Blízkém východě, ale dá se mluvit i o rozsáhlých regionech jižní a jihovýchodní Asie a mnohých státech Afriky, kde jsou křesťanské komunity anebo jednotlivci likvidováni pro svoji víru – ne proto, že je tam konflikt nebo válka, ale pro víru. Odhady některých odborníků mluví až o počtu statisíce ročně, přičemž se to nedá srovnávat s jinými historickými obdobími.“

Rok svého působení ve funkci zmocněnce pro podporu svobody náboženského vyznání nebo víry hodnotí Ján Figeľ následovně:

Ján Figeľ: „Za ten rok působení, když jsem navštívil Irák, Jordánsko, Spojené arabské emiráty, Súdán, Maroko a další státy, se i podařilo napomoct k tomu, co i na této konferenci zaznělo jako svědectví – k osvobození Petra Jaška z vězení, které bylo kruté. Ale podařilo se i pomoci jeho spolupracovníkům, kteří jsou Súdánci. Náš člověk by běžně řekl: ‘Co je nám do toho! To je věc Súdánu!’ Ale ne, to je i naše věc, protože spravedlivost ve světě je i naším zájmem! A když jsem navštívil Súdán poprvé v životě, tak se staly věci, které jsem sám nečekal a ani naše evropské pravidla je neznaly – pustili mě do vězení k profesoru Ibrahimovi Mudawimu, který je známým obhájcem lidských práv a je nominován na Sacharovovu cenu za svobodu svědomí. Po té návštěvě, která byla průlomem dosavadního tabu, protože zahraničního politika do věznice dosud nepustili, se stalo to, co považuji až za zázračné: toho člověka v srpnu propustili na svobodu. Předtím mu hrozilo doživotní vězení, resp. trest smrti spolu s dalšími aktivisty.“

Barvou křesťanských mučedníků je červená. Ve Velké Británii se od loňska koná akce zvaná Červená středa, která má vyjádřit solidaritu s pronásledovanými křesťany. Letos připadne na 22. listopadu, jak prozradil John Pontifex z organizace Církev v nouzi.


John Pontifex: „Vloni, kdy to bylo poprvé, byla budova britského parlamentu osvětlena červeně. A letos bude červeně nasvíceno nejméně deset katedrál v každé části Spojeného království. To pozvání platí pro lidi všech vyznání, nejen pro křesťany, aby se postavili za svobodu vyznání třeba nošením červených symbolů a předáváním té myšlenky, že náboženství spočívá v pokoji, respektu, toleranci a ve schopnosti propagovat své myšlenky bez násilí a agrese.“

K Červené středě se můžeme připojit třeba i my.

Spustit audio