Dramaterapie sice občas zabolí, nakonec ale nakopne zpátky do života

„Dramaterapeut je člověk, který kombinuje dvě věci. Musí být kovaný v psychologii i v herectví. Je určena lidem, kteří potřebují podporu v dalším životě, jsou vyhořelí nebo v krizi. Je přece běžné, že cvičíme fyzičku, ale potřebujeme si procvičit i psychičku,“ usmívá se dramaterapeut.

Počáteční nervozita je přirozená

Lidé se někdy bojí vyzkoušet dramaterapii proto, že budou vypadat směšně. „Tomu rozumím. Já jsem taky nervózní, když přijde ke mně nový člověk. To je přirozené. Na prvních setkáních si jen povídáme a teprve potom otevíráme herní prostor. Je to místo, kde s člověkem máme několik důležitých dohod. Je to například to, že ve hře se můžeme cítit podobně jako v životě, ale nemá to ty špatné důsledky,“ vysvětluje Jireček, který se během terapií ocitl s klientem na poušti ve vesmíru, dokonce i v mozkových závitech.

Dramaterapie|foto:Space for Art Therapies

„Stojíme a koukáme se na myšlenky, které tam lítají. A snažíme se nějakou chytit. Moje práce je koukat na člověka a reagovat na něj,“ upozorňuje Tomáš Jireček.

Terapie nemusí být příjemná

Terapie nemusí být podle Jirečka příjemná. Naopak. V jakékoliv terapii saháme na svůj vnitřní svět a přeskládáváme ho, aby se nám žilo líp, aby nám bylo líp na duši. A to trochu bolí. Slovo terapie není růžová a odpočinková záležitost. Je to pracné.

„Zázraky se nedějí rychle, jde to po malých kouscích a mým cílem je, aby toho bolavého mohlo být v terapii postupně víc a víc, abychom s tím postupně dokázali být, stále dokola to obehráváme. Rozdíl mezi verbální terapií a dramaterapií je, že v dramaterapii se tolik nemluví, ale přímo se to děje. I to nepříjemné,“ uzavírá dramaterapeut Tomáš Jireček.