Dva neobyčejné nápady
Když jsem si skoro před dvaceti lety pořídila pracovnu, snažila jsem se ji zabydlet z toho, co dům dá, protože se mu to už nehodí. Bohužel, nástěnky mi dům nedal, protože jsme je doma neměli. Když jsem v papírnictví zjistila, kolik by mě stály tři nástěnky, ano, musela jsem mít tři!, padla na mě deprese.
Zahnala jsem ji napsáním jedné, mírně erotické povídky, a pak jsem začala přemýšlet, protože o další depresi jsem nestála.
Po půlhodině intenzivního přemýšlení byl můj první neobyčejný nápad na světě. Nástěnka se musí snadno přidělat na zeď a musí na ní držet magnety, kterými si tam budu přichycovat důležité papíry.
Tak jsem v železářství koupila tři pozinkované plechy, které se dávají pod kamna a na krajích mají dírky pro hřebíky, kterými se plechy přitlučou k podlaze. Tím jsem měla vyřešeno, jak nástěnky přidělám na zeď, protože pan Fuchs se odmítl ve věci nástěnek angažovat s tím, že na blbosti nemá čas.
Koupila jsem pochopitelně i vhodné hřebíky. Pak jsem koupila červený sprej na plech. Plechy jsem umyla jarem, abych je odmastila, do krabičky od zubní pasty jsem zastrkala hřebíky tak, aby jim koukaly jenom hlavičky, a na půdě jsem nastříkala nejenom plechy, ale i hlavičky hřebíků - to aby měly stejnou barvu jako nástěnky.
Druhý den, když byla barva suchá, jsem nástěnky přitloukla na zeď. A pak přišlo jejich zabydlování.
Protože jsem měla černé magnety (byly nejlacinější), přemýšlela jsem, čím bych je zkrášlila. Můžu použít cokoli. A tohle „cokoli“ přidělám na magnety plastickou lepící hmotou…
A v tu chvíli přišel na svět druhý neobyčejný nápad.
Našla jsem krabici, ve které jsem měla hromadu různých malých předmětů z čokoládových vajíček, které jsem kdysi dávno kupovala svým dětem. Zvířátka, autíčka, kola, letadélka, různé postavičky - všechno jsem přilepila na magnety!
A pak jsem konečně začala na své tři nástěnky dávat důležité písemnosti, a když už červená barva nástěnek nebyla vidět, spokojeně jsem skončila. Dílo bylo dokonalé!
A že se mi nástěnky opravdu povedly, o tom mě přesvědčil žárlivý pohled pana Fuchse, když je poprvé uviděl a rádoby lhostejně se zeptal: Kdo ti s tím pomáhal?
Během měsíce jsem si rychle zvykla, že na mých třech přeplněných nástěnkách nikdy nic nenajdu, a koupila jsem si různobarevné desky a místo na nástěnky, kam by se stejně nevešly, jsem si své písemnosti začala dávat do desek.
Z nástěnek tak měly radost pouze tři děti mých kamarádů, které si z každé návštěvy vítězně odnášely jeden pohádkový magnet.
A jak tahle moje dětská trojka začala postupně chodit do školy, stejně postupně odnášeli jejich tatínkové moje nástěnky z mé pracovny, a připevňovali je u nich doma v dětských pokojích…
A tak moje dva neobyčejné nápady sice u mě skončily, ale jak vidíte, žijí dál! A třeba začnou žít i u vás! Zkuste to! Máte na to celé prázdniny!
Související
-
Irena Fuchsová: Nevyhazujte nepotřebné věci!
Ono se to hezky řekne, nedělejte si ze skříně skladiště! Když něco nenosíte rok, dva, tak už to nebudete nosit nikdy. Zbavte se toho! Udělejte si ve skříni místo!
-
Irena Fuchsová: Žlutá karta důrazné napomenutí, červená karta stop
Začátkem tohoto roku, v únoru, jsem navštívila kamarádku Naďu v jednom „odkládacím zařízení", jak ona sama říká příjemnému penzionu pro seniory, kam se „odložila" sama.
-
Irena Fuchsová: Pojď, udělám ti striptýz!
V pátek odpoledne jsem šla z práce na pokraji sil. Při životě mě držela představa, jak budu celý víkend odpočívat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.