Emil Kolben zahynul kvůli svému židovskému původu v Terezíně

Emil Kolben se narodil v roce 1862 ve vsi Strančice a vystudoval německou techniku v Praze. Český zemský výbor mu jako vynikajícímu studentovi udělil roku 1887 cestovní stipendium a budoucí vynálezce navštívil hlavní centra elektrotechnického výzkumu v Evropě i Americe. Zde brzy získal zaměstnání v konstrukční kanceláři Thomase Alvy Edisona a stal se šéfinženýrem jeho laboratoří. V Americe Kolben zažil prudký rozvoj silnoproudé techniky a elektrických drah, na jejichž konstrukci se významně podílel. Pod vlivem vynálezce Tesly se Emil Kolben jako jeden z prvních zaměřil na využití střídavého proudu, což se stalo základem jeho celoživotního úspěchu.

Po návratu do Prahy Emil Kolben založil v říjnu 1896 podnik KOLBEN a spol., elektrotechnická továrna v Praze-Vysočanech. Vybavení továrny bylo velmi moderní a budilo pozornost jako výjimečný pokus o kombinaci evropské a americké dílenské praxe. V roce 1898 byla firma s pomocí Živnostenské banky přeměněna na Elektrotechnickou akciovou společnost, dříve Kolben a spol. Tehdy byla továrna rozšířena o elektrárnu, slévárnu, kovárnu, modelárnu, strojovnu a výpravnu zboží a její výrobky zahájily vítězné tažení světem. Do roku 1910 vysočanský závod vyrobil 10 000 elektrických strojů a 70 kompletních zařízení velkých elektráren.

V roce 1921 se Kolbenova Elektrotechnická akciová společnost sloučila s Českomoravskými strojírnami a zanedlouho i s firmou Breitfeld a Daněk v Praze. Tak vznikl koncern ČKD. Za hospodářské krize zahájila ČKD v Karlíně výrobu letadel, od 1932 se podílela na elektrifikaci Slovenska, v roce 1935 začala s výrobou velkých Kaplanových turbín a roku 1937 byly vyrobeny první trolejbusy pro Prahu.

Po okupaci českých zemí v březnu 1939 se Emil Kolben musel vzdát všech funkcí v ČKD a v průběhu roku 1939 následoval nucený prodej rodinných firem. Veškerý majetek rodiny byl konfiskován a 9. června 1943 byl Emil Kolben ve věku 81 let deportován spolu s dcerou Lilly, synem Hanušem a vnukem Jindřichem do terezínského ghetta, kde o několik týdnů později zemřel. V důsledku rasové perzekuce zahynula v koncentračních a vyhlazovacích táborech také většina ostatních členů rodiny Kolbenů.

Zatímco závody ČKD patřily k základním pilířům českého průmyslu i v poválečné době, o jejích zakladateli se nesmělo mluvit. Teprve po roce 1989 se Emilu Kolbenovi dostává satisfakce: Jeho jméno nese jedna ze stanic metra trasy B a ulice v Praze 9, rodné Strančice mu in memoriam navrátily čestné občanství a u příležitosti oslav 110. výročí založení ČKD mu byla odhalena pamětní deska na Vysočanské radnici.