Floristka obléká kytice do nového kabátu. Nejdřív si je ale namaluje
Vytváření květinových vazeb a floristika jako taková pohltila mladou návrhářku a výtvarnici Karin Onderkovou. Její výtvarné vzdělání je pro tvorbu květinových vazeb velkým přínosem. Svou představu si nejdřív namaluje a teprve potom fyzicky vytvoří.
„Ráda pracuju s rostlinami, které mě překvapí a zaujmou. Mohu je zajímavě kombinovat s dalšími barvami. Nemám ráda moc unylé barevné kombinace, ty se musí něčím oživit. Třeba tuhle pudrovou kombinaci oživil zelenožlutý list, dodal celé vazbě říz,“ ukazuje vlastní květinovou vazbu Karin a upozorňuje na aukubu japonskou, která má zelenožlutě žíhaný list, který připomíná batiku.
Papír jako ochrana i dekorace
Karin Onderková vybírá do květinových vazeb populární květiny současnosti, jako je eustoma, matthiola neboli fiala, nevyhýbá se ani růžím a zajímavým zeleným přízdobám. Květiny balí do papíru, který není pouze obalem, ale i okrasou.
Čtěte také
„Jsou tipy lidí, kteří květinu vždy vybalí, i když je zabalena dekorativně, a nechají květiny ve váze volně. A já ten obal chápu i jako vkusné fotografické pozadí. Tím, že je tam smetanové pozadí, tak to vyruší další vizuální vjemy. Často také posílám květiny přes internet. Někdy je vozí taxík. Obal se vždy hodí i jako ochrana,“ říká floristka Karin Onderková.
Její cesta k otevření obchodu s květinami nebyla jednoduchá. Karin absolvovala floristický kurz, nastoupila do květinářství a nasávala praxi. Učila se názvy květin v češtině, v latině a také v angličtině, protože má svoje květinářství v centru Prahy, kde je mnoho cizinců.
„Používám zhruba dvě stě květinových názvů, které musím umět i latinsky. A to rozhodně není vytahování, to mluvení latinsky. Je to totiž to, co mám na faktuře. Musím přepínat mezi češtinou, latinou, někdy i angličtinou,“ potvrzuje květinářka, která tvoří s chutí i svatební květinové vazby.
Na svatby se vrací retro kytky
Hodně žádané je na svatby podle Karin Onderkové luční kvítí, na svatby se ale vracejí i vazby, které byly módní před třiceti lety.
Čtěte také
„Je to takové retro. Vracejí se kaly, asparágus, karafiáty. Karafiáty používám bílé s vínovým okrajem. Nejdřív jsem si myslela, že se to bude líbit jen mně jako výtvarnici a lidé raději sáhnou po růžových, ale tenhle karafiát s okrajem se velmi dobře prodává. Vyhýbám se červenému, lidé jsou na něj alergičtí, ale pak je skupina lidí, kteří ho zase berou jako retro vtípek,“ popisuje Karin, která se díky praxi učí rozvíjet svou empatii.
„Po škole je čerstvý absolvent plný elánu, tlačí dopředu jen tu svou vizi. Ale v praxi je potřeba, a to nás na škole neučili, rozvinout empatii. Vidím, jak je důležité nacítit se na další lidi, jejich příběh, jejich uvažování o svatebním dnu. Je potřeba respektovat jejich přání,“ uzavírá floristka.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.

