Fontána pro Přelouč už 55 let těší seniory. Jsou dnes jiní než tenkrát?
Možná máte do důchodu daleko. Přesto by vás mohlo napadnout, kde a jak jednou budete žít. Třeba Domov u fontány v Přelouči se stará o několikátou generaci nejstarších.
„Dřív k nám přicházeli lidé poměrně zdraví. Kdo dosáhl důchodového věku, mohl jít do domova pro seniory. Dnešní obyvatelé přicházejí často ve velmi pokročilém věku a ve špatném zdravotním stavu. Rozdíl je opravdu velký,“ konstatuje ředitelka Domova u fontány v Přelouči Danuše Fomiczewová.
Při oslavách kuchyně nevychladla
Nedávná zahradní slavnost připomněla 55. výročí. „Otevírali jsme kapli, do které nám mobiliářem přispěli slovenští kolegové. Součástí akce byl i křest historicky druhého kalendáře Domova s názvem Vzpomínky a DVD o historii zařízení. Klienti si vybrali podoby, ve kterých chtěli být zvěčnění. Vzpomínáme na jejich pracovní pozice, svátky a volný čas.“
Zahradní slavnost zpestřilo hudební vystoupení kapely ABBA Revival, při kterém tančili i klienti na vozíku. „V tu chvíli si říkám, že práce, kterou dělám, má smysl. Moc jsem děkovala všem, kteří se podíleli na přípravách. Třeba v naší kuchyni není dostatečná klimatizace. Přesto naše kuchařky při běžném provozu nasmažily 1 500 řízků, upekly přes 1 000 koláčů a připravily dva druhy salátů. Hluboce smekám,“ říká ředitelka.
Hornické kořeny
Domov má velkou zahradu. „Je to park, kde najdete stín pod starými stromy. Postupně vysazujeme další novou zeleň. Máme bylinkovou zahrádku. Je to naše chlouba. Překvapilo mě, že ti, kteří rozhodovali o tom, kde se domov postaví, vybrali místo, kde bylo hodně horníků. Netušila jsem, že tam v minulosti vůbec nějaké hornictví bylo.“
Velkým tématem v domově je takzvaná paliativní péče zaměřená na komplexní péči o umírající. „Pokud člověk hezky žije, měl by i důstojně zemřít. Lidé k nám prakticky přicházejí dožít konec svého života. Patří k němu bilancování, hodnocení, smíření. Často si lidé přejí běžné věci jako víc se vidět s přáteli, méně pracovat, mít kolem sebe rodinu. Snažíme se v paliativní péči zajišťovat víru a odpuštění,“ uzavírá Danuše Fomiczewová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.