Grand festival smích v názvu nahradil komedií. A ubral jedno představení
Východočeské divadlo Pardubice hostí od 19. do 26. ledna 2026 už 26. ročník tradiční akce. Změna reflektuje vývoj žánru, kde automaticky nejde o smích a zábavu.
„Myslím si, že jsme se smíchu nezbavili. Jenom jsme se posunuli dál. Lidé se na komedii určitě rádi zasmějí. Ale v posledních letech se objevily i takové, které prostě rezonovaly dál. Byl tam humor, který není jednoduchý. Věci jsou o naší době, o nás. Jsou to současné hry. Často nelítostné. Ukazují nás ve světle, ve kterém se třeba ani nechceme vidět, ale v komedii to sneseme. Když máme nadhled, funguje to,“ vysvětlila dramaturgyně Jana Uherová.
Trendy žánr
Změnu názvu nepovažuje za kosmetickou, ale logickou. „Grand festival smíchu se zabydlel. Grand festival zůstává a mění se přídomek. Držíme se festivalu dobrých komedií. Celé čtvrtstoletí jsme ho stavěli tak, aby to nebyly jenom řachandy.“
Dnešní trend podle Uherové je, že když píšete hru ze současnosti anebo přepis známého příběhu, obsáhnete různé polohy. „Stejně jako je tomu v životě. Multižánrové divadlo se stává běžným. Konkrétní vymezení zabraňuje širšímu rozkročení.“
Čas navíc
Grand festival komedie v Pardubicích uvede šest soutěžních představení. Oproti předchozím ročníkům tedy o jedno méně. „Jeden rok jsme měli dokonce 8 soutěžních inscenací, pak zase třeba taky jenom 6. Až pak se to ustálilo na 7. Protože se ale výsledky dozvídáme až poslední den večer, dostávali jsme se pod tlak. Hlasují poroty i diváci. Volat pak lidem, aby si přijeli pro cenu, je složité. Po nocích bych telefonovala, ale nikdo se mi neozve. Dali jsme si jeden den, abychom si pořádně ty věci na galavečer připravili, měli všechno v pořádku a cítili se bezpečněji.“
Uherová na přehlídku každoročně vybírá kusy z programu divadel zřizovaných městem, krajem, případně státem. Soukromá divadla opomíjí. „Všechny soubory v soutěži mají stejné podmínky. Pokud nejste soukromé divadlo, tak nenasazujete jenom komedie. Hrajete pro široké pole obecenstva a komedie rozhodně není hlavní obor. Aby se soukromá divadla uživila, nebudou nasazovat věci, kde zisk není dopředu jasný. Nepůjdou do nějaké nové české hry, která není v povědomí. Specializují se na komedie, aby naplnili divadlo.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
