Hamerská krčma – hospoda, ve které se od 18. století nezastavil provoz
Obec Svobodné Hamry na Hlinecku se může pyšnit historickými stavbami, které stále připomínají její bohatou minulost. Jednou z nejvzácnějších je Hamerská krčma. Je kulturní památkou České republiky a jedná se o jednu z nejstarších dochovaných hospod u nás.
První skutečné písemné zmínky o „krčmě“ najdeme ve „Vejsadním listu“ z roku 1613. Krčma byla několikrát přestavěna, v roce 1717 a následně roku 1794. Po poslední přestavbě má kolem lomenice malované okřídlí a bohatý nápis na záklopovém prkně. Poučná je také původní tabulka o zákazu žebroty.
Krčma v minulosti sloužila k občerstvení zdejším hamerníkům, havířům a uhlířům a to v období největšího rozmachu tamní výroby železa ve Svobodných Hamrech. V historii českého železářství je významným dokladem „Vejsadní list“ z r.1613, kterým zemský sněm uděluje řadu výsad zdejším hamerníkům, mimo jiné také provozovat krčmu.
Do roku 1794 byla krčma menší a měla světnici se šenkem a se dvěma okny v průčelí k veřejné cestě. Síň vlevo od světnice ukončovala černá kuchyně, ze které se vytápěla chlebová i vyhřívací pec ve světnici – šenku. Vařilo se na peci v černé kuchyni mimo světnici. Z té doby jsou také nejstarší stěnové trámy na severní straně s pozůstatkem kamenné plenty, která dokazuje, že při ní stála chlebová pec.
Na počátku 18. století skončila ve Svobodných Hamrech výroba železa a v provozu zůstal pouze vodní kovací hamr (od 19. století do poloviny 20. století upravený na běžnou kovárnu), přesto prosperita hospody vzrůstala, a to zásluhou čilého ruchu na tzv. Moravské silnici (dnešní I/37), kterou od Trhové Kamenice nebo od Veselého Kopce proudili pocestní a povozy formanů. Význam silnice podtrhovala od roku 1828 kaplička a také socha sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18 století.
Zajímavost:
Na takové hospodě, kde se spalo a kde se podávalo pivo, bylo jako rozlišovací znak zavěšeno zelené kolo. Tam, kde se podávala jen kořalka, bylo zavěšeno kolo z hoblinek. Dnes na krčmě zelené kolo opět vidíte (instalováno bylo v únoru 2012 panem Luďkem Štěpánem – zakladatelem Veselého Kopce).
Prosperita krčmy umožnila Václavu Zábskému v roce 1794 hospodu přestavět tak, že patřila mezi největší v celém okolí. Tuto přestavbu připomíná ozdobný nápis nad lomenicí – záklopové prkno pod kabřincem:
„Pochválena a zvelebena buď Nejsvětější Trojice svatá, tato hospoda je vystavěna s pomocí Pána Boha a z nákladů Václava Zábského. A 1794“
Interiér šenku je poznamenán šablonovou výmalbou (dosud jsou zřetelné stopy), kterou bezpochyby vytvořili malíři, když zde pobývali během výmalby zámečku kolem 1896.
Kolem roku 1930 vyzdobil malíř Otradovský z Hlinska stěny pijáckými nápisy, které byly odstraněny v roce 1962.V uvedeném roce nechal provozovatel jednota hospodu necitlivě vymalovat „moderním válečkem“, pořídil umakartový nábytek, linoleum a čtveřici „bruselských lustrů“. Před tím v roce 1948 byla lomenice porušena konzolou pro elektrické vedení a telefonním sloupem umístěným těsně před průčelím. V té době měla být rodina z rodné hospody vystěhována jako„vesničtí boháči“, proti čemuž se rázně postavili místní obyvatelé.
Po roce 1900 zde místní hasiči hrávali divadlo tak, že jeviště bylo na straně do silnice a krajní stropní trám sloužil k uchycení opony z prostěradel. Naposledy se zde hrálo divadlo v roce 1940.
Významní hosté krčmy
Hamerská krčma proslula vzácnými návštěvami.
K nejvýznamnějším patřili: Akademický malíř František Kaván (pobýval zde od roku 1925 – 1930), akademický malíř Gustav Macoun (od roku 1930 – 1932), Josef Brož ( 1942-1944) v poválečném období zde pobýval Josef Hašek, František Emler, Rudolf Hanych a další. Paní Pujmanová, hospodská od roku 1928, o nich vždy ráda vyprávěla a její manžel, legendární hospodský a starosta přezdívaný Krobián, vlastnil hospodu od roku 1919.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Ze světa lesních samot
Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.
