Hejhalova cukrárna ve Vysokém Mýtě zůstala v rodině. Zákusky dělá už pátá generace
Sourozenci Luděk a Kateřina Hejhalovi jsou pra pra vnoučata zakladatele slavné vysokomýtské cukrárny. A ta, jak sami říkají, už několikrát přepsala rodinné osudy.
Cukrárnu ve Vysokém Mýtě založil Jan Novák v roce 1894. Pocházel z Borohrádku, kde se také vyučil cukrářem. Na zkušenou se potom vydal na Slovensko, po návratu působil v Litomyšli a České Třebové. Když se se ženou přestěhoval do Vysokého Mýta, konkurence zdejších cukrářů se nebál.
Na začátku století si do obchodu v domě čp. 20 na Královském náměstí pozval další tři cukrářské pomocníky a cukrárna vzkvétala. Jan Novák byl také váženým občanem Vysokého Mýta, měl rád společenský život. Stal se starostou Společenstva cukrářů, perníkářů a voskařů pro okres Vysoké Mýto, Litomyšl a Lanškroun a také byl zakládajícím členem Klubu českých velocipedistů ve Vysokém Mýtě.
První republika versus socialismus
I přes poměrně velkou cukrářskou konkurenci ve městě se Janu Novákovi v období první republiky dařilo. V roce 1926 po něm cukrářskou živnost převzal Ludvík Ferdinand Hejhal. Vzal si totiž za ženu Novákovu dceru Věru. O dva roky později už manželé Hejhalovi koupili dům čp. 21 na náměstí Krále Otakara, kde je cukrárna dodnes.
Ve druhé polovině 30. let minulého století Ludvík Hejhal nově vybudoval a vybavil svoji cukrářskou dílnu. Pořídil nové stroje a podnik prosperoval, živnost rozšířil také o povolení prodávat svoje výrobky na nejrůznějších slavnostech a poutích. Ani druhá světová válka cukrárně nepřinesla takové změny, jako komunistický převrat. Cukrárna byla znárodněna, syn Ludvíka Hejhala, také cukrář, nastoupil jako dělník ve vysokomýtské Karose.
Cukrárna ale v prostorách domu čp. 21 fungovala dál, bez větších změn a inovací, až do roku 1967. Tehdy se rozhodlo o stavebních úpravách domu a sousedního čp. 20. Cukrárnu na náměstí vystřídala provozovna kosmetických služeb, ve dvoře vznikla mazutová kotelna.
V roce 1990 požádal Luděk Hejhal st. o navrácení majetku a objekty začal rekonstruovat, přebudovat kotelnu opět na cukrářskou dílnu mu dalo dost práce. V červenci 1992 byla rodinná Hejhalova cukrárna opět otevřena, Luděk Hejhal ji vedl za pomoci svého syna Luďka. Ten byl vzděláním strojař, ale díky svému rozhodnutí udržet rodinnou tradici úspěšně získal výuční list v oboru cukrář. Vedení cukrárny převzal v roce 1996.
Cukrárnu nedávno po svém zesnulém tatínkovi převzali Luděk a Kateřina Hejhalovi. Ctí rodinnou tradici. Luděk dokončuje poslední ročník inženýrského strojařského studia, Kateřina je fotografka. Cukrárnu teď vedou společně. Zkušenosti mají, Kateřina tatínkovi v dílně pomáhala 13 let. V cukrárně působí i další zkušené cukrářky, zákazníkům nabízejí klasické zákusky i speciality. A na co se k Hejhalům chodí nejvíc? Jednoznačně na větrníky s domácím karamelem a také vlastnoručně vyráběnou zmrzlinu.
Související
-
Výšivky pro krále i lordy. U Velebných se řemeslo dědí přes 300 let
O umění firmy Velebný & Fam mají zájem hasiči, armáda, univerzity, církev i filmaři. A nejen z Česka. Vyšívané vlajky a prapory z Ústí nad Orlicí vlají po celém světě.
-
Sportovní i společenské retro. Cyklisté z Vysokého Mýta udržují starou tradici
Stará plášťová kola, dobové oblečení a spousta legrace. Členové vysokomýtského Spolku českých kolařů cestovatelů ke sportovním výkonům přidávají dávku recese.
-
Rodina Stanislava Bati vyrábí v Proseči dýmky už přes 110 let
Původní profesí byl námořník, pak ale Stanislav Baťa navázal na rodinnou tradici výrobců dýmek, která začala už v roce 1908. Dýmky tvoří ručně, nejraději z českého dřeva.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
